Kopulativní věty jsou ty, které jsou tvořeny slovesy ser, estar a objevit se, stejně jako některé slovesné perifráze tvořené těmito slovesy. V těchto větách je vždy přívlastek, který sloveso doprovází. Tedy „Sara je Japonka“, „Manuel je sekretářka“ nebo „Luisa je z Barcelony“, slovesný tvar je doprovázen nějakým atributem (atributem může být podstatná fráze, adjektivní fráze nebo předložková fráze).
V kopulativních větách není predikát slovesný, ale je jmenného typu
Tyto věty se nazývají kopulativní, protože jejich slovesné tvary samy o sobě nemají plný význam a jejich funkcí je sjednotit podmět a atribut nebo predikát. Věta „Gabriela is my friend“ je kopulativní, protože používá sloveso být, které spojuje předmět s atributem.
Je třeba poznamenat, že predikát v kopulativních větách se nazývá substantivní predikát.
Předpovídací věty
Predikativní věty se skládají ze sloves jiných než ser, estar nebo se objevit. Tyto věty však mohou být tvořeny i kopulativními slovesy s predikativní hodnotou. Tedy „María je z Bogoty“ a „María je v Bogotě“, první je kopulativní věta, protože být z Bogoty implikuje inherentní kvalitu subjektu a ve druhém bytí v Bogotě je okolnostní situace.
Tyto věty jsou vždy tvořeny podmětem a slovesným predikátem, pokud jádro slovesného predikátu není kopulativní sloveso. V tomto smyslu mluvíme o slovesném predikátu, když sloveso věty je nebýt, být nebo se objevit.
Ve větě „Sara dances“ je predikativní, protože použité sloveso je nebýt, být nebo se zdát a navíc proto, že sloveso tančit má plnohodnotný význam a nepotřebuje žádný typ atributu, aby věta vytvořila. smysl.
Různá kritéria pro klasifikaci vět
Rozdíl mezi kopulativními a predikativními větami je založen na povaze slovesa. Věty však lze klasifikovat i jinak:
1) vezmeme-li v úvahu úmysl mluvčího, existují věty enunciační, tázací, zvolací, pochybovací, rozkazovací nebo rádoby věty,
2) vezmeme-li v úvahu potřebu přímého předmětu, budeme hovořit o větách přechodných nebo nesklonných,
3) pokud se uvažuje o členech tvořících větu, bude se mluvit o jedné nebo dvoučlenné modlitbě a
4) připadá-li děj vyjádřený ve slovesu na sebe, jde o větu reflexní a je-li děj sdílený, jde o větu zvratnou.
Foto: Fotolia - monikakosz
