náboženství

definice exegeze

Slovo exegeze pochází z řečtiny a doslova znamená vysvětlovat nebo vykládat. Tímto způsobem je exegeze jakákoli interpretace textu. Je třeba mít na paměti, že exegeze a hermeneutika jsou synonymní pojmy, protože oba odkazují na intelektuální proces, kterým se objevuje pravý význam textu. Osoba, která tuto činnost vykonává, je známá jako exegeta.

Některé texty, zejména ty ze starověkého světa nebo ty, které se vztahují k židovsko-křesťanské tradici, nelze číst podle konvenčních kritérií. Pro pochopení jeho skutečného významu je ve skutečnosti nutné znát různé otázky: kdo text napsal a jaká byla jeho motivace, historický kontext dokumentu a možné symbolické prvky, které se objevují.

Exegeta je někdo, kdo zná všechny prvky a klíče, které umožňují správnou interpretaci textu. Když exegeta do svého výkladu začlení osobní hodnocení, nedělá se exegeze, ale eisegeze (exegeze implikuje objektivní stanovisko a eisegeze je založena na subjektivitě tlumočníka).

Biblická exegeze

Odborníci na Písmo svaté stojí před složitým úkolem, správně interpretovat význam evangelií

V židovské tradici jsou exegeté známí jako mefarshim, což je termín, který znamená komentátor. Dnes židovské komunity pokračují v analýze posvátných textů, jako je Talmud nebo Tóra, na základě exegetických studií.

V křesťanské tradici se také zkoumá autentický význam Písma svatého. Je třeba mít na paměti, že křesťanský exegeta, zejména katolík, musí akceptovat oficiální Bibli (známou Vulgátu) a na druhé straně si vážit výkladů církevních otců (například svatého Tomáše) a ne zapomeňte, že posvátné texty byly napsány z Boží inspirace.

Právní exegeze

Právní texty nejenže odhalují soubor norem, ale tyto normy vznikly v určeném společenském kontextu, a proto vyžadují adekvátní výklad.

V tomto smyslu je právní exegeze proudem právní vědy.

Exegetická tradice vznikla ve Francii v devatenáctém století, kdy se pochopilo, že právo není pouze záležitostí pravidel, která se přizpůsobují dané situaci. Ti, kdo obhajují právní výklad, se tedy domnívají, že právní texty musí být přizpůsobeny sociálnímu kontextu každého historického okamžiku. Jinými slovy, právní text bez výkladu či výkladu se stává formálním dokumentem odtrženým od reality.