Ve vztahu k termínu „sloveso“ slouží slovesné slovo jako přídavné jméno pro cokoli, co souvisí s používáním jazyka. Verbální prvek nebo jev je takový, který implikuje existenci mluvené i psané komunikace. Například verbální agrese je na rozdíl od jiných typů agresí taková, která se rozvíjí používáním explicitních slov, nikoli implicitně nebo skrytě.
Tradičně se přídavné jméno „verbální“ používá k označení typu komunikace, která je založena na používání ústního jazyka, ve kterém se používají slova, citoslovce a výrazy všeho druhu. Aby verbální komunikace existovala, je nutné mít jazyk, který umožňuje vyjadřovat pojmy nebo názvy patřící ke každé entitě. Ústní a verbální jazyk je nepochybně jedním z nejdůležitějších a nejexkluzivnějších výdobytků lidské bytosti, který ji výrazně odlišuje od ostatních živých bytostí.
V mnoha situacích se přídavné jméno „verbální“ vztahuje také na situace, ve kterých je řeč důležitá, například když je verbální násilí označováno jako protiklad fyzického násilí. V tomto smyslu je síla slova vždy uznávána jako hodnota možná ještě důležitější než hodnota činů, protože skrze ně může lidská bytost vyjádřit hluboké křivdy. Slova a verbální komunikace nám však také umožňují ujasnit si naše pozitivní pocity.
Opačnou definicí chápeme neverbální komunikaci jako cokoli, co slouží k vyjádření pocitů, hodnot nebo myšlenek, ale prostřednictvím jiných prvků než řeči. Do této skupiny můžeme zařadit různé typy gest a mimiky, pohyby a držení těla. Všechny představují způsoby, jak vyjádřit naše pocity nepřímo, a v mnoha případech tento typ nedobrovolné a spontánní komunikace může být.
