Na příkaz Lingvistika, Diglosie označuje koexistence dvou nebo více různých jazyků, které mají různý rozsah použití, ve stejné zeměpisné oblasti. Jeden z těchto jazyků má to, co bychom mohli nazvat prestižní postavení, protože je to jazyk oficiálního použití, zatímco druhý se bude jevit jako odsunutý do podřadných společenských situací. V případě, že existují tři nebo více jazyků, multiglosie nebo polyglosie.
O diglosii totiž bude možné hovořit, když se v národě bude specificky používat úřední jazyk a jiný alternativní jazyk, který se bude používat v určitých oblastech, například první, který je nejformálnější, bude používá se v těch kontextech, ve kterých převládá formálnost a odstup, zatímco druhý, alternativní a relativně málo rozmanitý vzhledem k prvnímu, bude používán většinou v neformálních kontextech.
Je třeba poznamenat, že v situaci diglosie, jako je ta zmíněná, se ukazuje jako nevhodné a dokonce směšné používat obě varianty zaměnitelně, protože první se lze naučit formálně v akademickém kontextu, zatímco méně formální se normálně získá jako mateřský jazyk.
Některé problémy, které pomáhají dále rozlišovat dva jazyky, naznačují, že formální varieta má gramatické kategorie, které se zdají být redukované nebo přímo mizí v méně formální variantě; první má kultivovaný, specializovaný, technický, standardizovaný lexikon v důsledku vypracování gramatik, slovníků, pravopisných pravidel, přítomnosti spisovného těla, na druhé straně druhý takový kultivovaný lexikon nemá, má slovní zásobu a výrazy typické pro lidové a rodinné prostředí a neexistuje žádná standardizace, tím méně literární dědictví.
Příklady diglosie zahrnují Francouzština a haitská kreolština na Haiti a němčina se švýcarskou němčinou ve Švýcarsku, spravedlivě.
