V technologické oblasti se termínem „periferní“ označují všechna zařízení a nástroje, které jsou vysoce užitečné pro správné fungování počítače a které jsou mimo CPU. Existuje mnoho typů periferních zařízení a zatímco některé jsou dočasné, jiné jsou trvalé.
Periferní zařízení jsou podle definice ta, která jsou umístěna na periferii CPU. Jsou to všechny prvky, které umožňují provádění vstupních a výstupních činností a které doplňují úkoly, které jsou prováděny interně v CPU nebo v paměťových prostorech počítače. V tomto smyslu je velká část součástí počítače považována za periferie, ačkoli některé z nich se zdají být součástí centrálního jádra jakéhokoli zařízení tohoto stylu. Monitor, myš, klávesnice nebo reproduktory jsou tedy periferní prvky, které musí být přidány k CPU, ale které jsou naopak extrémně nutné pro jeho správnou funkci. Když máme CPU, paměťovou jednotku a základní vstupní a výstupní periferní zařízení, můžeme mluvit o počítači tak, jak jej běžně chápeme.
Existují však i jiné typy periferních prvků, které jsou užitečné a zajímavé, ale nespadají do kategorie základní nebo krajní nutnosti. Mezi nimi musíme zmínit například mikrofony, webkamery, joysticky, tiskárny, sluchátka, faxy, skenery, CD a DVD čtečky a rekordéry, diskety, přenosné a flash paměti, routery a mnoho dalších. Každý z těchto prvků poskytuje počítači zajímavé možnosti, které mu umožňují provádět různé činnosti a procesy nad rámec těch základních.
Periferní zařízení jsou obvykle organizována do kategorií podle jejich funkce. Nejběžnější jsou vstupní periferie (ty, které umožňují vstup dat do počítače, která jsou následně zpracována a vystavena, např. klávesnice nebo myš), výstupní periferie (ta, která odhalují přijímané a zpracovávané informace, např. monitor nebo tiskárna), paměťové periferie (všechny ty, které umožňují záznam a ukládání dat, jako jsou různé externí paměti) a komunikační periferie, jejichž hlavní funkcí je komunikovat a umožnit interakci jednoho nebo více zařízení (například router nebo síťové karty).
