Lidská bytost je bytost, která má povědomíJinými slovy, z etického hlediska reflektuje své činy a klade si otázku, zda jednal správně či nikoliv. Každá lidská bytost má osobní hodnoty, které se stávají normami správného jednání, kompasem k rozlišení mezi tím, co je správné a co ne. Tyto morální hodnoty označují teoretickou rovinu jednání, ale život je praktický a někdy lidská bytost zažívá protiklad mezi teoretickou rovinou a praktickou každodenní činností.
Povinnosti, které si člověk ukládá osobně, ve které věří
Lidé mají pocit, že jim musí být věrní pravidla abychom mohli být skutečně šťastní. Odtud plyne svědomí morální povinnosti, to jest potřeby být koherentní a konzistentní s těmito osobními hodnotami. Ve většině případů tato morální povinnost není uložena navenek, ale člověk je věrný své vnitřní povinnosti, která byla označena.
Prostředí každého člověka a jak ho ovlivňuje
Co je pravda, je to tak hodnoty člověka jsou také velmi ovlivněny sociálním kontextem, ve kterém se člověk narodil a žije, navíc za své kořeny vděčí také vzdělání, kterého se mu dostalo od rodiny a učitelů ve škole. Co je správné pro jednoho člověka, nemusí být správné pro druhého, a proto se i etická rovina v některých případech jeví jako náchylná k určitému relativismu (ačkoliv obecně panuje všeobecná shoda na tom, co je správné nebo ne).
Význam rozumu a soužití ve společnosti
Na druhou stranu existují i sociální normy, které podporují sociální soužití a harmonii ve skupině. V takovém případě odpovídá dodržování těchto společenských norem také morální povinnosti. Rozum a vědění tak působí jako světlo, které osvětluje vůli skrze uvažování správného jednání, tedy hodnotu povinnosti. Morální závazek se týká právě váhy, kterou vykonává rozum nad vůlí.
Morální závazek se týká povinností, které má osoba na základě toho, že je osobou. To znamená, že lidská bytost má nejen povinnosti, ale také povinnosti, které musí plnit. Tyto závazky se týkají konání dobra a naplňování spravedlnosti.
