To se nazývá dětství do období života člověka, který končí přibližně v 7 letech, kdy se blíží vstup do další tzv. puberty.
Dětství je považováno za klíčový okamžik v životě každé lidské bytosti, protože právě tam se formuje emocionální a intelektuální podpora člověka, to jsou ty, které budoucí úspěch nebo neúspěch jednotlivce jako dospělého bude záviset. Přemýšlejte o tom, když někdo říká "taková věc mě poznamenala jako dítě" ... No, to je to, co mám na mysli a je to něco, co jen velmi málo případů můžeme vidět v jiných fázích života, jako je dospělost, např. který má ten člověk tendenci být mnohem ostřílenější a s více zády, aby se vyrovnal s některými extrémními situacemi.
Včasná stimulace, didaktické hry a blízkost k pedagogickým nástrojům umožňují dítěti připravit se na vstup do školního života již od tří až čtyř let. Tyto aktivity mohou mít na starosti rodiče, případně odborníci z oblasti pedagogiky, kteří mohou rodičům poradit, případně na tyto odborníky delegovat výchovný start těch nejmenších.
A právě kvůli této situaci slabosti jsou přítomny děti, které díky své bezúhonnosti nemají dostatek zbraní, aby se ubránily například týrání dospělého, je vždy hlavní zájem a důraz na ochranu a boj za práva dítěte. Taková je práce mnoha nevládních organizací, jako je UNICEF, který má ve své činnosti podporu Organizace spojených národů, a proto je v této oblasti možná nejznámější.
Navíc i z tohoto nadnárodního orgánu (jelikož se skládá z různých národů) byla vydána Deklarace práv dítěte, která má deset článků a v každém z nich jsou zajištěna jiná práva ve vztahu k léčbě, vzdělávání , zdraví, bydlení, primární péče, identita a další. Podobně jako UNICEF i mnoho dalších nevládních organizací pracuje prostřednictvím svých sítí dobrovolníků, aby svou práci zaměřily na různé problémy související s dětmi, v některých aspektech nastíněných právem. Jinými slovy, tyto nevládní organizace bojují a uvolňují prostor pro důležitost dětských práv.
V mnoha zemích navíc existují specifičtější zákony než deklarace OSN, které také stanoví, jaká další práva jsou dětem vlastní, a proto by je měly požívat. Z těchto perspektiv jsou děti subjekty práv, az tohoto důvodu musí společnost nejen zajistit práva dětí, ale také jim dát možnost vyjádřit se ve vztahu k nim, jejich potřebám a jejich účasti ve společnosti.
Ale samozřejmě, ať je jejich práce jakkoli kvalitní, ani člověk s UNICEF nežije, takže práce, kterou v tomto ohledu vykonávají rodiče dítěte, stejně jako nejbližší rodinné prostředí, strýcové, prarodiče a učitelé již v době, kdy je chlapec školního věku.
V posledních letech byla debata o korespondenci školného ze strany rodičů středem sporů. V mnoha případech je celé vzdělávání delegováno na učitele, kteří jsou vlastně zprostředkovateli pro děti, aby poznaly a pochopily skutečný svět. Rodiče jsou však také prostředníky toho samého, a to i v mnohem hlubších a zásadnějších aspektech, jako jsou hodnoty, zvyky a postoje dítěte.
Média si zaslouží samostatný odstavec, protože na rozdíl od toho, co se stalo s dětmi v minulosti, je dnes velmi blízký vztah, který si dítě naváže s televizí, obrovský, někdy dokonce tráví v této společnosti více času než s rodiči, kteří mohou pracovat. celý den. Proto je také nutné, aby si kromě toho, že otec může stanovit určité limity, jako jsou rozvrhy, kterým se má vystavovat, si okolí uvědomilo tuto formativní roli, kterou vykonává i u mnoha dětí světa.
