Nikdy není snadné definovat, co je normální nebo jaká je kvalita normálu. Konkrétně můžeme říci, že normální je vše, co odpovídá parametrům správně stanoveným pro určité jevy, lidi nebo životní styly. Normalita pak bude existovat normální prvky a přizpůsobené těmto parametrům.
Obvykle je pojem normality aplikován na situace, události nebo jevy související se společností. To je však velmi specifické, protože když mluvíme o sociálních otázkách, je extrémně obtížné definovat, co je normalita a co není, na rozdíl od toho, co se děje s přírodou nebo co je empiricky pozorovatelné. Současné společnosti jsou přitom uvnitř tak bohaté a rozmanité, že je nemožné si představit normální parametry, pokud je třeba pro každou realitu rozpoznat rozdíly a proměnné.
Na druhou stranu, když mluvíme o empirických jevech, jako jsou fyzikální, chemické, biologické, lze parametry normality definovat mnohem snadněji než v prvním případě. Pro tento typ jevů tedy vědy stanoví řadu charakteristických prvků, které jsou ve většině případů pozorovány. Jakmile budou tyto parametry stanoveny, každé budoucí pozorování může vést k prvkům nebo proměnným s větší či menší normalitou. Například, když je pozorováno krmení zvířete, má se za to, že existují parametry normality v závislosti na tom, zda jde o býložravce, masožravce nebo všežravce.
Parametry normality jsou bezesporu umělým výmyslem lidské bytosti, aby dal svět kolem sebe a uspořádal ho. Jak jsme řekli, mnoho aspektů každodenního života lidské bytosti však není tak snadno definovatelných, protože nepředstavují představu „stimulu-reakce“, ale jsou mnohem složitější.
