Altruismus, který je chápán jako jedna z nejobdivuhodnějších a nejvlastnějších vlastností lidské bytosti, je schopnost jednat nezištně ve prospěch druhých, kteří mohou potřebovat pomoc nebo kteří jsou v horších podmínkách. Altruismus je považován za přirozenou podmínku lidské bytosti, protože když žije ve společnosti, má vztah k jiným jednotlivcům a rozvíjí všechny druhy pocitů soucitu, empatie a lásky, které ji vedou k nezaujatému a soucitnému jednání.
Slovo altruismus má svůj původ ve starém francouzském slově, altruismus, což znamená vydat se na pomoc potřebným. Přesněji „altrui“ z francouzštiny, projevuje se „od druhého“
Obecný profil altruistického jedince
Je o někom, kdo myslí na druhé a nejen na sebe. Proto je to člověk s empatií a většinou je ochoten pomoci těm, kteří to potřebují.
Obecně platí, že jedná bez zájmu, to znamená, že výměnou za své velkorysé jednání nehledá prospěch. Je velmi pravděpodobné, že altruistický člověk jedná z lásky k druhým nebo kvůli nějakému typu morálního přesvědčení nebo hodnot.
Altruismus ve většině případů znamená jednání ve prospěch druhého, i když výsledek tohoto jednání může být škodlivý nebo škodlivý pro osobu, která ho provedla. V tomto smyslu je altruistické chování lidských bytostí a jiných živých bytostí v rozporu s darwinistickou teorií o přežití nejschopnějších, protože předpokládá úplnou kapitulaci navzdory znalosti možnosti smrti nebo vyhynutí.
Příklady z běžného života
Žák, který pomáhá svým spolužákům s domácími úkoly, je jasným příkladem altruistického člověka.
Totéž se děje s těmi lidmi, kteří nezištně a dobrovolně spolupracují se společenskými subjekty.
Misionáři, kteří pracují s utlačovanými lidmi a v hrozných podmínkách, jsou nepochybně altruističtí.
Altruismus je jedním z nejoslavovanějších prvků všech tradičních náboženství, zejména křesťanství, judaismu, islámu, buddhismu a hinduismu. Pro všechny je člověk vznešenou bytostí stvořenou k podobě svého boha, a proto jedná přirozeně ve prospěch těch, kteří ho nejvíce potřebují. V případě křesťanství je dodání Ježíše k oběti s cílem zachránit lidstvo před hříchem nejzřejmějším a nejznámějším příkladem altruismu.
Jsme altruističtí nebo sobečtí?
Na tuto otázku neexistuje definitivní odpověď. Vezmeme-li v úvahu, že všechny živé bytosti bojují o přežití, jsou lidé sobečtí. Je však evidentní, že určité chování se vzdaluje od boje o vlastní přežití a zaměřuje se na prospěch druhých.
Altruismus má paradoxní složku, protože nezaujaté jednání může skrývat dávku sobectví. Pokud tedy pomohu sousedovi se stěhováním, mohu si myslet, že na oplátku získám určitou výhodu (například když to budu potřebovat, budu ho moci požádat o laskavost nebo se budu prostě cítit dobře dát mu svou pomoc).
Existuje mnoho postojů, které normálně doprovázejí altruismus a které mají co do činění s chováním považovaným za etické a morální. Mezi těmito postoji musíme zmínit soucit, lásku k druhým, empatii, solidaritu atd. Stejně tak existují postoje a způsoby jednání, které jsou proti altruismu a některé z nich mohou být sobectví, individualismus a hledání sebeuspokojení bez ohledu na potřeby druhých.
V říši zvířat
Altruismus existuje i mezi zvířaty. V tomto smyslu je delfín zvíře s nezaujatým chováním, protože pomáhá svému druhu, když je napaden nebo je v nebezpečí. Někteří plazi vytvářejí kooperativní struktury, aby chránili svůj přirozený prostor. Velkorysé postoje jsou vidět i na chování slonů a goril. Někteří netopýři vyvracejí krev své kořisti, aby ji nabídli jiným druhům stejného druhu, kteří nemají potravu.
Výše uvedené příklady ukazují, že zvířata mají pocity empatie vůči ostatním členům stejného druhu. V případě psů může být míra jejich empatie zaměřena na lidi, protože jsou schopni obětovat své životy, aby pomohli svým pánům, pokud jsou v nebezpečí.
