Něco je rudimentární, když to představuje jednoduchý a prostý mechanismus. V tomto smyslu existují vychytávky, jejichž hlavní charakteristikou je jednoduchost. Zamysleme se nad kolem, velmi jednoduchým vynálezem, který je přítomen ve všech druzích předmětů a který způsobil revoluci v technologii.
Myšlenka rudimentu se příležitostně používá v množném čísle, základy. To jsou základy činnosti. Když se tedy seznámíme s novou technikou, musíme se naučit její základy a postupně postupovat. To se děje například na začátku sportovní praxe nebo živnosti (začnete tím nejzákladnějším a nejzákladnějším).
Rudimentary lze použít v hanlivém smyslu. Pokud je něco hrubé a málo propracované, může to být neatraktivní, takže se očekává, že to bude pejorativně oceněno. Hanlivý odstín termínu souvisí s jeho etymologií, protože původně pochází z latinského rudimentum, což znamená, že něco nebo někdo je hrubý nebo neznalý. Rudimentární jako něco negativního nebo pohrdavého se vztahuje na různé aspekty: předmět, způsob mluvy, oděv nebo výzdobu domu. V tomto smyslu je rudimentár synonymem vulgárního, s malou kategorií a něčím nevhodným pro rafinované lidi. Ekvivalence mezi rudimentárním a vulgárním závisí v mnoha případech na módě nebo kulturním hodnocení (existují jídla, která jsou v současnosti velmi sofistikovaná a velmi drahá a před několika lety byla potravou pro velmi skromné lidi).
Základní jazyk v dětství
Lidská komunikace má nesmírnou složitost a je založena na jedinečném aspektu: jazyce.
Slova nám umožňují vztahovat se k ostatním, vysvětlovat realitu a vytvářet jiné světy prostřednictvím literatury. K dosažení těchto propracovaných úrovní je nutné začít s tím nejjednodušším. Když tedy dítě začne mluvit, dělá to velmi rudimentárním způsobem. Zpočátku vydává zvuky bez zjevného významu. Na druhou stranu napodobuje zprávy, které kolem sebe slyší. Velmi pomalu artikuluje jednoduchá slova a ke komunikaci používá gesta. V této fázi se dítě učí základům komunikace a může tak činit pouze tehdy, žije-li ve společnosti.
V historii se vyskytly případy, kdy bylo dítě vychováno jinými zvířaty (například opicemi) a tato okolnost mu zabránila v rozvoji normální řeči, když se dostalo do kontaktu s lidmi. Fenomén divokého dítěte byl užitečný k pochopení toho, že jazykové základy se získávají v normalizovaných rodinných a sociálních podmínkách.
