životní prostředí

definice ohrožených druhů

Živočišné nebo rostlinné druhy, kterým hrozí, že z planety navždy zmizí

Druh, kterému hrozí vyhynutí, bez ohledu na jeho původ, rostlinu nebo zvíře, bude za takový považován, když bude jeho stálost ve světě ohrožena na globální úrovni.

To znamená, že pokud se o něj nebude pečovat nebo budou navržena opatření k jeho zachování, v krátkodobém horizontu navždy zmizí. Když druh vyhyne, zmizí i jeho exponent a až zemře jeho poslední zástupce, nedojde k rozmnožování a tudíž ani pomyšlení na nové generace.

Mezi její hlavní příčiny patří přímá predace, absence základních přírodních zdrojů, změna klimatu a lidská činnost

Existují dva faktory, které by mohly vést k situaci nebezpečí vyhynutí, jako je ten zmíněný: přímá predace na druhu a zmizení zdroje, na kterém zcela záviselo pokračování existence, buď v důsledku lidské činnosti, změn v životní prostředí, životní prostředí, posloupnost přírodní katastrofy (zemětřesení) nebo postupné změny klimatu.

Pro prohlášení druhu za vyhynulý bude v zásadě uvažována absence jeho přímého pozorování v přirozeném prostředí po dobu delší než padesát let.

Při řešení této problematiky nelze pominout tzv. vzácné druhy, což jsou ty, které se skládají z malých populací a pak je tato problematika malého přirozeného množství činí citlivými na jejich vymizení, a proto bude nad nimi vyžadována ještě větší ochrana.

Organizace a zákony, které chrání druhy

Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) je organizací věnující se výhradně ochraně přírodních zdrojů a od svého založení v roce 1948 se touto problematikou zabývá. Mezitím, s ohledem na poslední rok 2009, IUCN oznámila, že v současné době je v ohrožení 2 448 živočišných druhů a 2 280 rostlinných druhů, zatímco 1 665 živočišných taxonů a 1 575 rostlin je v kritickém ohrožení.

Vzhledem k této situaci má mnoho národů světa přísnou legislativu, aby mohly vahou zákona na své straně chránit všechny ty druhy, kterým hrozí přežití, např. zákaz a trest lovu je jedním z nejvyužívanějších zdrojů.

Všichni bychom měli pochopit, že vyhynutí druhu je prozatím nenapravitelný a nezvratný fakt, který ovlivní přímo či nepřímo potravní řetězec, rovnováhu přírodního systému a také samotného člověka.

Stav ochrany jsou data, kterými se musíme řídit a která nám nějakým způsobem řeknou pravděpodobnost, že ten či onen druh má nebo nemá možnost pokračovat v přežití v současnosti a v blízké budoucnosti a že, jak jsme uvedli výše, je úzce souvisí s faktory, jako je populace, distribuce, přírodní a biologická historie a predátoři.

Dnes ohrožené druhy zvířat

Držíme-li se případu zvířat ohrožených vyhynutím, protože bezesporu, právě o nich se nejvíce mluví, existuje mnoho druhů, které jsou v současné době ve vážném ohrožení. Opakujícími se příčinami jsou změna klimatu, pytláctví a ničení jejich přirozeného prostředí; Jak si uvědomujeme, všechny jsou přímým nebo nepřímým důsledkem zásahu lidské bytosti.

Dnes jsou ve stavu ochrany i druhy jako velryby, některé druhy žraloků, lední medvěd, trpasličí slon, sněžný levhart, nosorožec jávský, tučňák, klokan, tygr, největší kočkovitá šelma naší planety, která je v konkrétním ohrožení, jeho populace se snížila o 60 % v důsledku invaze člověka do jeho přirozeného prostředí a také kvůli pohromě způsobené pytláctví, tuňákem obecným, slonem asijským, gorilou horskou, sviňuchou vaquitou, orangutanem ze Sumatry a želvou kožovitou, mezi jinými .

A Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) se ukazuje být orgánem odpovědným za regulaci obchodu s těmito ohroženými druhy, aby bylo zaručeno jejich přežití.

Ve většině zemí byly vydány předpisy k precizní ochraně těchto ohrožených druhů a samozřejmě také přirozeného prostředí, které obývají, jinak by byla křížová výprava marná. Obvykle jsou v těchto zákonech uvedeny kategorie nebezpečí vyhynutí, nejběžnější jsou bezprostředně rizikové a ohrožené druhy.