Pojem opuštění odkazuje na akt ponechání stranou nebo zanedbání jakéhokoli prvku, osoby nebo práva, které je považováno za vlastnictví nebo odpovědnost jiné osoby. Opuštění lze použít v právní sféře nebo v různých prostorech a situacích každodenního života, přičemž některá z možných opuštění jsou závažnější než jiná.
Pokud je chápáno z právního hlediska, opuštění se vždy bude týkat zanedbání jedné osoby nebo majetku z rukou druhé. Opuštění v tomto smyslu znamená, že v důsledku takového opuštění může utrpět újma jinému jednotlivci, a proto je třeba situaci řešit právně nebo soudní cestou. Když v této oblasti mluvíme o opuštění, obecně se tím myslí opuštění, kterého se může dopustit rodič se svými dětmi, odpovědná osoba s osobou, o kterou se musí starat (např. učitel se svým žákem, lékař se svým pacientem). Opuštění však nemusí být vždy fyzické, ale v mnoha případech morální nebo psychologické. Opuštění nemovitostí nebo movitých věcí je navíc také situací, kterou je třeba řešit soudně, protože musí být vedena soudní cestou ohledně možného převodu tohoto majetku na třetí osobu.
Pojem opuštění však lze aplikovat na nespočet situací, ve kterých je právní hledisko irelevantní. V tomto smyslu je opuštění chápáno jako pouhé odložení prvků nebo struktur myšlení, přesvědčení nebo pocitů, které byly do té chvíle přítomny. V tomto smyslu je opuštění náboženské víry, ideologií nebo citů vůči člověku pro lidskou bytost běžným jevem a nemusí nutně znamenat, že je spáchán trestný čin nebo že situace musí být řešena právní cestou.
