V soudní sféře existují různé a různorodé případy, kdy příslušné orgány jednají, aby provedly právní proces. Jednou z těchto instancí, jednou z nejdůležitějších, je instance zpracování. Zpracováním rozumíme okamžik, kdy dojde ke kompromitaci osoby nebo subjektu s ohledem na řešení trestného činu. V tomto smyslu je důležité zdůraznit, že osoba, která je stíhána, není v tu chvíli obviněna z viny, ale spíše se má za to, že může mít nějaký poměrně přímý a jasný vztah ke spáchanému trestnému činu. Instancí, ve které se určuje, zda je tato osoba nebo subjekt skutečně vinen, či nikoli, je kromě určení jejího možného zproštění obžaloby nebo trestu i soudní řízení, vyšší a další instance obžaloby.
Spravedlnost má své prostředky a metody k řešení konfliktních situací, stejně jako k objasňování zločinů nebo zločinů. V každém z případů, kdy je osoba obviněna z trestného činu nebo trestného činu, musí státní zástupci a vyšetřovatelé nejprve přesně provést vyšetřování, které jim umožní získat a analyzovat užitečné důkazy pro daný případ. V této první fázi se začíná určovat nebo vymezovat typ trestného činu, podezřelé (kteří ještě nejsou chápáni jako vinní, protože o tom neexistuje právní jistota), motiv trestného činu atd. Proces vyšetřování může být velmi dlouhý v závislosti na množství důkazů nebo jejich nedostatku.
Po skončení tohoto procesu osoby odpovědné za jeho provedení vznesou u příslušného soudu domněnku podezření na jakoukoli osobu nebo subjekt. Je to soudce nebo soud složený ze tří soudců, kdo musí po analýze informací rozhodnout, zda je osoba propuštěna (tj. zbavena veškeré presumpce viny pro nedostatek zásluh) nebo zda je stíhána, v takovém případě budeme hovořit o zjevnější a přímější souvislosti se spáchaným trestným činem. I když akt stíhání osoby přímo neimplikuje vinu, znamená to, že dotyčnou osobu nebo subjekt nebylo možné od skutku bezprostředně oddělit. V některých případech lze zpracovávanou osobu zadržet preventivně, pokud je její svoboda považována za nebezpečí pro řešení případu.
