Sociální

definice charisma

Pochází z řeckého jazyka (kharisma, 'božská přízeň', 'dar'), slovo charisma má co do činění s vlastnictvím vlastností, které dokážou člověka proměnit v přitažlivou, motivující, svůdnou a magnetickou bytost na různých úrovních. Charismatický člověk je vždy ten, kdo dokáže jednoduchým a atraktivním způsobem komunikovat s ostatními lidmi, obvykle s velkými masami, udržet zájem a vzbuzovat jejich pozornost jak obsahem, tak formou konkrétního sdělení.

Charisma je individuální vlastnost, která se obecně vyvíjí v průběhu času a podle určitých prvků, které mají co do činění s osobností člověka, snadností komunikace a snadností vyjadřování. Ačkoli ji lze získat i dobrovolně, obecně si charismatický člověk nemusí situace, ve kterých se tato vlastnost projeví, vynucovat, protože k nim dochází spontánně. Charismatický člověk je obecně člověk, který má rád pozornost určitého publika lidí, komunikuje a má také lehkost, pokud jde o navazování mezilidských vztahů.

Ačkoli charisma člověka může být přítomno v mnoha okamžicích každodenního života, ve kterých se nesnažíme sdělovat cílená nebo konkrétní sdělení, dnes je termín tzv. charisma týká se to zejména těch populárních vůdců (politických, náboženských, kulturních a zábavních), kteří mají možnost zachytit více či méně důležité publikum lidí za účelem předávání dříve organizovaných a vybraných myšlenek a přesvědčení.

V tomto smyslu se v politice mas 20. století objevilo mnoho charismatických vůdců, kteří z této vlastnosti učinili základ svého kontaktu s veřejností. Ačkoli mnoho z nich toto charisma využívalo pozitivním způsobem, jako například Martin Luther King, John F. Kennedy, papež Jan Pavel II., Ghándí, John Lennon a Bono, mnoho dalších využilo těchto dovedností k negativním politickým cílům jako Adolf Hitler, Benito Mussolini, Joseph Stalin mezi ostatními.