Když počítač spouští program, musí být kód i data umístěna v prvku, který k nim umožňuje rychlý přístup a který nám navíc umožňuje je rychle a flexibilně upravovat. Tím prvkem je RAM.
paměť RAM (Paměť s náhodným přístupem, paměť s náhodným přístupem) je typem volatilní paměti, k jejíž pozicím lze přistupovat stejným způsobem.
To druhé je zvýrazněno, protože v počítačích byly do určité doby fyzickými paměťovými médii děrné štítky nebo magnetické pásky, jejichž přístup byl sekvenční (tj. abychom dosáhli určité pozice X, než jsme museli projít všemi předchozími pozicemi). ke kterým chceme mít přístup). A jak můžeme hovořit o vzpomínkách ve všech případech, výslovná zmínka o náhodnosti nám umožňuje specifikovat, na jaký typ paměti máme na mysli.
Na druhé straně termín těkavý označuje, že obsah není udržován, jakmile paměť již není zásobována elektrickou energií. To znamená, jednoduše a jednoduše, že když vypneme počítač, data v této paměti se ztratí.
To je důvod, proč v případě, že chceme zachovat data, která máme v paměti RAM, budeme je muset uložit na trvalé úložiště, jako je pevný disk, paměťová karta nebo USB disk, ve formě souborů .
Paměť RAM je „pracovní“ paměť systému, která se vždy používá ke spouštění aplikací.
Program je načten z disku a zkopírován do paměti (postup zvaný „načítání“ do paměti).
Stejně jako všechny komponenty moderních počítačů má i paměť RAM svou historii a prošla časem svým vývojem.
První paměti RAM byly vyrobeny po druhé světové válce s použitím magnetického materiálu zvaného ferit.
Vzhledem k tomu, že jde o magnetizovatelný materiál, mohly by být polarizovány v jednom směru nebo v opačném směru, aby reprezentovaly jednotku a nulu, reprezentativní čísla binární logiky, se kterou pracují všechny moderní počítače.
Koncem sedmdesátých let zasáhla křemíková revoluce i svět výpočetní techniky a s ní i konstrukce pamětí RAM.
První počítače, stejně jako první mikropočítače po letech, obsahovaly množství paměti RAM, které by nám dnes připadalo k smíchu.
Například Sinclair ZX81 z roku 1981 jel 1 kilobajt, zatímco jakýkoli chytrý telefon Dnešní střední třída má kapacitu 1 gigabajt, což představuje jednu miliardu (1 000 000 000) bajtů.
Paměť RAM se vyvíjela nejen co do množství, ale také co do rychlosti přístupu a miniaturizace.
Tento vývoj paměti RAM dal vzniknout různým typům technologií:
- SRAM (Statická paměť s náhodným přístupem), sestávající z typu paměti, která může uchovávat data, když je k dispozici napájení, aniž by bylo potřeba obnovovací obvod.
- NVRAM (Nevolatilní paměť s náhodným přístupem), což porušuje námi uvedenou definici volatilní paměti, protože může uchovávat data tam uložená i po odpojení elektrického proudu. V malých množstvích se vyskytuje v elektronických zařízeních pro funkce, jako je udržování konfigurace.
- DOUŠEK (Dynamická paměť s náhodným přístupem), který využívá technologii založenou na kondenzátorech.
- SDRAM (Synchronní dynamická paměť s náhodným přístupem). Skutečnost, že je synchronní, umožňuje pracovat se stejnými hodinami systémové sběrnice.
- DDR SDRAM a spolu s ním i následující evoluce DDR2, 3 a 4. Skládají se z variace vysokorychlostních SDRAM. Po sobě jdoucí čísla (2, 3 a 4) označují ještě vyšší rychlosti.
