Grooming je definován jako akt poskytování čištění sobě nebo ostatním prostřednictvím řady činností, jako je koupání, sprchování nebo mytí různých částí těla. Obecně se jedná o soubor činností, které jsou prováděny za účelem udržení čistoty a hygieny těla, za účelem udržení dobrého zdraví a bez nemocí.
V případě provádění na sobě se tento úkon označuje jako osobní hygiena.
Prostor v domě, kde se tato péče obvykle provádí, se nazývá „záchodová místnost“, i když obvyklé používání tohoto termínu se v mnoha případech zkrátilo na „záchod“. Toaletou tedy můžeme označovat i místnost vybavenou sprchou nebo koupelnou, latrínou a umyvadlem, ve které se tento proces obvykle provádí.
Grooming jako faktor v osobních vztazích
Pokud jde o osobní hygienu, prevence nemocí je pouze jedním faktorem, který je třeba zvážit. Správná hygiena je nezbytná pro udržení normální společenské aktivity a ve skutečnosti je nedostatek čistoty jedním z aspektů, které nejvíce ovlivňují sociální izolaci.
Lidé k sobě potřebují mít vztah. Aby tato činnost mohla být prováděna bez rušení, je nezbytné dodržovat minimální osobní hygienu, která spočívá v častém sprchování, mytí vlasů a zubů a aplikaci deodorantů nebo kolínských, které minimalizují nepříjemné tělesné pachy.
Nejsou-li tato minima splněna, trpí sociální vztahy, protože podle současných standardů nejsou tělesný pach nebo špína žádným způsobem tolerovány.
Ne vždy tomu tak ale bylo a ve středověku bylo běžné, že lidé, a to i z vyšších společenských vrstev nebo náležejících ke šlechtě, trávili měsíce bez péče o svou osobní hygienu, což způsobovalo nejrůznější nemoci. Toto chování však bylo společensky akceptováno, takže na sociální vztahy nemělo zásadní vliv.
Hygienické návyky se do společnosti začaly postupně vštěpovat až po průmyslové revoluci. Museli jsme se vrátit o pouhé století zpět, abychom začali nacházet chování související s hygienou, které je minimálně podobné těm, které převládají dnes.
Fotky: iStock - kate_sept2004 / Alen-D
