Když mluvíte o vzájemnost bude to proto, že existuje korespondence, vzájemná výměna, tedy „co přichází a odchází“, buď mezi jednotlivci, nebo mezi věcmi. Reciprocita je vlastnost vlastní činnosti, která zahrnuje dva nebo více lidí. Například, přátelství Dochází k tomu pouze tehdy, když skutečně existuje vůle a vzájemný závazek ze strany dvou lidí vyživovat toto pouto z lásky. Pokud jeden chce tento vztah pěstovat, ale druhý jedná lhostejně, pak neexistuje reciprocita, ale individualita.
Láska je také pouto, které je možné pouze z opětovaného citu, který udává tón dávání a přijímání.
Jinak vztah umírá protože neexistuje žádný kompatibilní projekt. Když je koncept aplikován ve vztahu k lidem, obvykle se tak děje s posláním naznačit vzájemnost pocitů. Když se tedy pár hluboce miluje, bude se říkat, že existuje vzájemnost lásky a stejný termín se použije, když pocity nejsou tak pozitivní, například dva lidé se navzájem nenávidí, ale stejné slovo bude být použit k tomu, aby ukázal, že nechuť k němu projevují oba.
Lidé, jako by existovala norma, která to stanoví, mlčky, samozřejmě, máme tendenci být milující a milující k těm, kteří jsou k nám milující, a totéž se děje obráceně, když je k nám někdo násilný nebo agresivní, obvykle reagovat na ně stejným způsobem. To znamená, že je pro nás přirozené a typicky lidské být milujícími a společníky s těmi, kteří se nám takto projevují, čímž vzniká jasná reciprocita jak v cítění, tak v jednání.
Jednodušeji řečeno, lidé mají tendenci chovat se k druhému na základě včasného zacházení nebo náklonnosti. To je důvod, proč dobré zacházení, plynulá komunikace a fakt být vždy přítomen a nablízku, když je to potřeba, je tak důležité v každém vztahu sebeúcty. Mezilidské vztahy se živí právě tím, z okružní cesty mezi zúčastněnými, dnes pro vás a zítra snad pro mě.
Reciproční vztahy i v práci
Z obchodního hlediska je ideální, aby společnost vsadila na pracovníka, který nabízí nezbytné prostředky k posílení talentu, a na druhé straně, aby se pracovník emocionálně zapojil do organizace, což vede k reciprocitě, která je rovněž přítomna. v networkingu. Na úrovni společnosti dochází k výměně pohody. Pracovník nabízí své služby a na oplátku dostává za svůj úkol měsíční plat.
Pocit může být oboustranný nejen pozitivně, tedy když se mají dva lidé rádi se svou společností, ale i tato okolnost může nastat při opačné zkušenosti. Například, když se dva lidé nemohou vystát.
Reciprocita je velmi důležitou součástí partnerského štěstí. To by vám mělo připomenout, že můžete převzít své vlastní činy, ale nemůžete rozhodovat za ostatní. Reciprocita nás činí otevřenými jinakosti. A když cítíme, že nám někdo svou náklonnost oplácí stejným způsobem, pak zažíváme dar života, který nám není dán v tolika situacích osamělosti nebo individuality.
Reciprocita se vztahuje k rovnováze, která existuje ve vztahu, když existuje úměra mezi gestem dávání a přijímání.
Co se stane, když se člověk nadměrně zaplete do vztahu, který nepřináší stejné uspokojení, je, že se opotřebuje.
Barter v ekonomice
V jiném duchu je tomu tak v případě antropologie, pojem, který se nás týká, se používá, ale k označení tohoto způsobu výměny produktů a práce na neformálních trzích.
Z hlediska ekonomiky existují konkrétní systémy, které názorně ukazují důležitost reciprocity, například barter. Jedna osoba nabízí něco výměnou za to, co nabízí druhá prostřednictvím výměny zboží nebo služeb, které podporují kolaborativní ekonomiku.
