Pod pojmem solidarita je znám ten pocit nebo také mnohými považován za hodnotu, jejímž prostřednictvím se lidé cítí a uznávají sjednoceni a sdílejí stejné závazky, zájmy a ideály a tvoří také jeden ze základních pilířů, na kterých jsou, zakládá moderní etika.Na žádost sociologie se v tomto kontextu těší zvláštní účasti pojem solidarita být, jak jsme řekli, pocit, který předpokládá jednotu sociálních vazeb, které budou spojovat členy dané společnosti.
Tímto způsobem se říká, že jednání je solidární, když je zaměřeno na uspokojování potřeb druhých a ne vlastních. Myšlenka solidarity tedy vyjadřuje podporu pro vnější věc. V tomto smyslu jde o druh pomoci či spolupráce, které předchází pocit empatie k okolnostem druhých.
Solidaritu lze chápat z pohledu individuálního i kolektivního a na druhé straně jako sociologický fenomén související s morálním rozměrem člověka.
Individuální rovina
Pokud se někdo rozhodne pomoci jiné osobě nebo skupině v nouzi, jedná altruisticky a velkoryse, protože se vzdá části svých peněz nebo svého času, aby je přidělil těm, kteří je nejvíce potřebují. Existuje mnoho způsobů, jak provést tento typ akce: prostřednictvím jednoduchého letáku, práce jako dobrovolník v sociálním subjektu, zaslání určitého množství peněz nevládní organizaci nebo poskytnutí významného finančního daru, jako je dar některých filantropů.
Sociologická rovina
Francouzský sociolog Emil Durkheim rozlišoval mezi mechanickou a organickou solidaritou. První se týká spolupráce primitivních klanů, ve které jednotlivci navazují komunitní vazby a kolektivní pocity, které podporují vzájemnou pomoc. Mechanická solidarita je na druhé straně typická pro složité společnosti a probíhá mezi jednotlivci, kteří si nejsou podobní, ale mají značné rozdíly.
Několik hodnocení konceptu
Pojem solidarity nám připomíná, že existuje i jeho opačná strana, nedostatek solidarity. Tyto dvě tendence jsou součástí lidského stavu a někdy se vyskytují současně, například ve válce (samotná válka znamená zničení protivníka, ale odehrávají se v ní altruistické a nezaujaté činy).
Myšlenka solidarity se nachází v různých kontextech. Ve většině náboženských tradic tedy existují návrhy související se solidaritou (vzpomeňte si na soucit nebo charitu křesťanství). Pokud se zařadíme do souřadnic etické reflexe, najdeme debaty o konceptu (například diskuse o altruismu versus sobectví). Na druhou stranu v samotné myšlence státu lze vnímat smysl pro solidaritu (například akce propagované administrativou, které mají za cíl pomoci těm nejvíce znevýhodněným).
Ve zprávách, které se objevují v médiích, se téma solidarity řeší poměrně často (návrh pomoci třetímu světu 0,7 % národního HDP nebo problém uprchlíků jsou dva jasné příklady).
I když je solidarita etickou hodnotou, je někdy prováděna sporným způsobem (například když je poskytnutá pomoc spíše z důvodu image a nikoli jako autentický závazek).
Solidarita zpočátku znamená nezištnou pomoc druhým. Je zde však jasná užitná složka. Ve skutečnosti, nabídneme-li svou štědrost, budeme se cítit lépe, a proto nějakým způsobem vyhrajeme.
Konečně, solidarita je logickým důsledkem sociálního rozměru lidské bytosti. V tomto smyslu máme přirozený impuls uspokojovat své potřeby, ale zároveň cítíme empatii k druhým a tento pocit je původem solidárního jednání.
Fotografie: iStock - Cylon / Miroslav_1
