Obecně slovo mentor označuje osobu, která vykonává funkci poradenství nebo vedení jinému v nějakém ohledu a která je schopna tak učinit, protože zkušenosti nebo jejich znalosti v tomto ohledu to potvrzují a umisťují na toto vyšší místo. a průvodce.
Na druhou stranu za mentora bude považován i člověk, který jiného učí mj. nějakou dovednost, předmět a následně jej podporuje, podporuje ho ve vstupu do oboru, ve kterém bude vykonávat naučené umění nebo praxi, tedy že nějaký přímý nebo nepřímý způsob otevírá dveře této oblasti pro její rozvoj.
Osoba, která vykonává roli mentora, s největší pravděpodobností zaujímá velmi prominentní a prominentní místo v oboru, ve kterém pracuje, tj. obecně je mentor také lídrem v jejich metier a je jako takový jednomyslně uznáván.
Mezi nejvýraznější dovednosti, které by měl mentor prokázat, aby byl ostatními považován za takového, je schopnost komunikovat, ochota poskytovat rady, předávání znalostí a zkušeností jasným a přesným způsobem a schopnost oslovit toho druhého, aby účinně předal znalosti, rady a aby v něm ten druhý rozpoznal svou roli mentora.
Mentor pouze svou přítomností a podporou poskytne druhému, který v něm rozpoznává důležitou škálu ctností, sílu a jistou možnost dosáhnout úspěchu.
V uměleckém světě, i když se zjevně neredukuje jen na něj, je velmi běžné nalézat postavu mentora, obecně v postavě zasvěceného umělce, který díky své pozoruhodné kariéře dělá z jiných umělců dosud nezasvěcených. nebo se k němu svolavatelé přiblíží při hledání podpory, propagace a učení a nakonec se stanou něčím jako jakési umělecké děti tohoto, které jim pomůže uspět v jejich umění.
Mezitím tyto umělecké děti obvykle vyjadřují absolutní oddanost a obdiv svému mentorovi a samozřejmě také vděčnost za to, že jim dovolil být nablízku a umožnit jim učit se od něj.
Některá povolání a řemesla, jako je již zmíněná herecká, se vyznačují přítomností mentorů, učitelů, jejich uvádění do lidovějších termínů a jsou to právě ti, kdo tuto činnost vyučují a také zajišťují integraci jejich studentů do prostředí s jejich podporou a sponzorstvím.
Je dokonce velmi běžné, že je média, kritici a tisk uznávají jako nástupce svého mentora kvůli symbiotickému vztahu, který mentoři mají tendenci vytvářet se svými studenty.
V historii najdeme nespočet mentorů, kteří v různých uměních, vědách a praktikách byli pozoruhodnými a uznávanými mentory osobností a postav, které také dokázaly vyniknout a v mnohém z toho měly co do činění s učením svého mentora.
Jedním z nejdůležitějších a starověkých příkladů je příklad řeckého filozofa Aristotela, kterému je připisováno, že byl mentorem Alexandra Velikého, jednoho z nejpozoruhodnějších králů a autorit klasického starověku. Jeho otec Filip II., kterého ve třistém století před naším letopočtem vystřídal v čele makedonského trůnu. Naučil ho vojenskou taktiku a strategie, přičemž jednomu z nejvýznamnějších filozofů té doby, Aristotelovi, poskytl intelektuální výcvik svého syna Alexandra.
Obrovské učení, kterého se mu dostalo od obou mentorů, od svého otce, na vojenské a politické úrovni a na intelektuální úrovni Aristotela, umožnilo Alexandru Velikému zapsat se do dějin lidstva jako jeden z největších politiků a těch, kdo provedli největší proměny. a dosažené pokroky.
