Platón je jedním z nejstudovanějších učitelů filozofie na univerzitách. Řecký filozof nám odkázal myšlenku, ve které je velmi důležitý pojem: epistéma. V kontextu platónské teorie je epistémem pravdivé poznání, klíč k dosažení pravdy věcí, tedy podstaty idejí.
Pro Platóna se pravda nachází v onom světě idejí, který je modelem světa rozumného. Hmotné prostředí je zjevné, měnící se, korumpovatelné a matoucí. Tento rozumný svět je znám prostřednictvím doxy, nebo co je totéž, názoru. Mezi názorem a doxou je však velmi důležitý rozdíl. Platón považuje za riziko provádět obecné dedukce ze zdánlivé doxy.
Doxa a Episteme
Filozof se nad touto otázkou zamyslel prostřednictvím Mýtu o jeskyni, ve kterém ukazuje, že skutečná moudrost je možná pouze tehdy, když dosáhneme světla idejí. Doxa zahrnuje dvě specifické formy: představivost a víru.
Platón kritizuje sofisty, myslitele, kteří nebyli filozofy v pravém slova smyslu, ale rétoriky a učiteli slova, kteří se neřídí hledáním pravdy, ale přesvědčováním. To je příklad toho, jak doxa chce hájit jako pravdu tezi, která nemá potřebné principy, aby se jako taková obhájila.
Platón tvrdí, že tělo je vězením pro duši. A duše se po smrti dostává do kontaktu se světem idejí.
Epistéma podle Aristotela
Aristoteles byl žákem Platóna, a zatímco myšlenka jeho učitele byla poznamenána idealismem, myšlenka autora Metafyziky byla realistická. V jeho případě se Aristoteles domnívá, že epistéma je prostředkem poznání pro přístup k realitě prostřednictvím demonstrace. To znamená, že epistéma se spojuje s podstatou vědeckého poznání, jehož cílem je poskytovat data založená na objektivních důkazech.
Aristoteles také klade velký důraz na znalosti získané zkušeností a informace získané prostřednictvím smyslů.
Fotografie: iStock - Grygorii Lykhatskyi / cestovatel1116
