Termín balada může odkazovat na dvě formy recitované poezie: v současnosti je nejznámější ta, která je uznávána jako balada z Latinské Ameriky s romantickým podtextem; druhá je nejstarší a nejtradičnější verzí balady, ta, která se zpívala v některých severských oblastech Evropy a která kromě tradičních milostných příběhů vyprávěla o cestách, dobrodružstvích a kouzelných příběhech.
Nejtradičnější formou balady je ta, která souvisí s těmi recitovanými formami, které byly veřejně provozovány ve středověku, hlavně v severských oblastech Evropy, jako je Anglie, Skotsko, Irsko, Francie, Německo a Skandinávie. Balada byla básnická forma, která mohla nebo nemohla mít hudbu podle preference toho, kdo ji recitoval; dále mohla být hudba provedena nástroji nebo generována recitátorem při počítání veršů v melodické podobě. Baladická forma byla obvykle sestavena do čtyřřádkových slok nebo veršů. Tyto balady vyprávěly skutečné nebo magické příběhy lidových hrdinů, jejich neštěstí, milostné příběhy a mohly dokonce vyprávět příběhy o napětí nebo strachu.
V dnešní době se termín balada vztahuje více než cokoli jiného k hudebnímu stylu, který předpokládá o něco pomalejší nebo klidnější rytmus, než jaký používá většina populárních písní. Současné balady bývají většinou milostné či srdceryvné, vždy s melancholickým nádechem a snad i trochu smutným. Romantické balady Latinské Ameriky, které lze také považovat za bolera, jsou latinskými formami anglických milostných písní a svými výtvory vyniklo mnoho významných umělců v regionu. Tyto balady obvykle obsahují soubor tradičních nástrojů z každé země nebo regionu, které jim dávají jiný konkrétní rytmus a zvuk.
