Lidská bytost je bytost obrovské velikosti, jak ukazuje osobní jádro. Jednou z charakteristických poznámek člověka je intimita. Tedy schopnost reflexe, kterou má každá lidská bytost o tom, co je správné ve vztahu k jednání. Morální svědomí ukazuje etickou poctivost lidské bytosti, že racionálním úsudkem je schopno rozeznat dobré jednání od toho, co není.
Stejně jako existují činy, které mohou být prostředkem k dosažení cíle, je naopak uskutečnění dobra cílem samo o sobě, protože konání dobrých skutků přináší pohodu těm, kteří se cítí klidní a spokojení svým způsobem jednání. Ze sociálního hlediska ukazuje morální svědomí důležitost respektování druhé lidské bytosti.
Uskutečnění dobra
Uvedené mravní svědomí je také určováno pravidly jednání, obecnými a univerzálními zákony, které pomáhají jedinci osvojit si koncept mravní povinnosti. Jedním z hlavních kritérií morálního svědomí je ospravedlnění. Lidské bytosti mají schopnost reflektovat své vlastní činy, aby vyhodnotily možné chyby.
Společnost má také velmi důležitou funkci při budování sociální etiky, protože vzdělání je jedním z nejdůležitějších prostředků školení lidí. Poznání je horizontem svobody a také morální reflexe. Lidská bytost má dar svobody.
To znamená, že má schopnost vykonat dobrý skutek, ale také může vykonat nekalé praktiky. Důležité je, že z etického hlediska je člověk ctnostný jednat tak, že přebírá odpovědnost za následky svého jednání a dokáže napáchané škody napravit v případě určitého selhání.
Důležitost rodinného příkladu
Rodiče jsou pro své děti morálním odkazem, protože svými činy vedou cestu života pozitivním příkladem. Rodiče vychovávají své děti ve svědomí dobra plněním pravidel, která jsou doma jasná a konkrétní. Rodiče a učitelé pracují jako tým při naplňování konkrétních cílů, protože toto vědomí dobra se získává v prvních letech života.
