Nevděk je opačný postoj k vděčnosti, ukazuje vzdálený a málo uvážený postoj člověka, který si neváží gest druhých ani pozitivních detailů, které k němu někdo může mít. Nevděčný člověk tak tyto detaily snadno zapomene.
Za nevděčníka je považován ten, kdo poté, co dostal od někoho pomoc, na tuto pomoc brzy zapomněl a nekoresponduje stejně, pokud je situace opačná. Nevděčný člověk reaguje lhostejně na tyto druhy chování, které si vděčný člověk tak vysoce cení.
Vděčnost pramení z pokory uznání, že každá lidská bytost může v určitém okamžiku potřebovat pomoc, ale také musí mít stejnou pokoru, aby tuto pomoc nabídla. Naopak nevděk ukazuje touhu po soběstačnosti, která pramení z pýchy.
Nedostatek empatie
Nevděčný člověk může být nevděčný i s nejbližší rodinou a přáteli, v tom případě mu chybí dostatek empatie, aby se postavil na místo toho druhého. Nevděk se také projevuje emocionálním dialogem, který postrádá klíčové pojmy jako děkuji, promiň a prosím.
Nevděčný člověk zklame druhého, protože svým postojem zraňuje dobré úmysly toho, kdo mu v určité chvíli nabídl pomoc. Stejně jako láska je cit, který může, ale nemusí být opětován, stejně tak je vděčnost pocitem, který se může vyskytnout mezi dvěma lidmi. To je například případ, kdy dva přátelé, kteří se spolu cítí dobře, cítí vděčnost, že se na sebe mohou spolehnout. Nevděk však ukazuje nedostatek korespondence v tomto sentimentu.
Neexistuje žádná korespondence
Když se nevděk stane způsobem života, pak se člověk uzavře do sebe a jeho situace vede k osamělosti a izolaci, protože ostatní se postupně vzdalují.
Vděčnost je nezbytný pocit, který pomáhá udržovat pořádek v osobních vztazích. Je například projevem respektu, že děti jsou vděčné za to, co s nimi jejich rodiče dělali, a mají schopnost věnovat stejnou pozornost a náklonnost svým rodičům, když jsou starší a vyžadují péči.
