Filharmonie byla ve svém historickém původu hudebním sdružením, které tvořili hudební příznivci a nemuseli to být hudebníci. Tento smysl se již vytratil a dnes je filharmonie rovnocenná symfonickému orchestru.
Filharmonický orchestr je nejvyšší hudební těleso v západní kultuře. Skládá se z instrumentální sestavy tak, že různé skupiny nástrojů zasahují současně, tedy unisono. Aby tohoto efektu dosáhli, hudebníci, kteří jej tvoří, přizpůsobují své techniky provedení a poslouchají signál dirigenta. Tvoří ji 95 až 106 účinkujících a účastní se představení symfonických koncertů, lyrických her, operních či baletních představení.
Jeho historický původ
Moderní filharmonický orchestr má svůj původ v Evropě, konkrétně ve Francii a Velké Británii v sedmnáctém a osmnáctém století. Tato hudební modalita pochází ze starých komorních orchestrů, které hrály v sálech a palácích dvorů.
Orchestrální formace
Orchestr se skládá ze čtyř skupin nebo sekcí: smyčcové nástroje, nástroje dřevěného dechu, nástroje kovového dechu a nástroje bicí. Klasifikace hudebních nástrojů je prováděna systematicky podle použitých materiálů, způsobu provedení, historického vývoje a umístění na jevišti. Klasifikace sleduje způsob, jakým je zvuk produkován a jak se hraje a staví.
V závislosti na zvuku se smyčcové nástroje (jako housle, viola nebo violoncello, které jsou strukturou podobné a nejmenší vydává ostré zvuky a největší, více basových zvuků), podílejí především. K této rodině nástrojů je třeba přidat další dva: harfu a klavír.
Dřevěné dechové nástroje
Zasahují i dřevěné dechové nástroje, které mají bambusový náústek, jazýček nebo lunetu, kterou se zvuk profukuje, aby zvuk vydal, a zároveň mají mechanismus kláves, které se ovládají uzavřením otvorů nástroje ( tato sekce se skládá z pikoly, flétny, hoboje, anglického rohu, klarinetu, fagotu a kontrafagotu). Nechybí nástroje jako lesní rohy, trubky nebo pozouny a v externí části orchestru jsou bicí nástroje. Všechny jsou tedy seskupeny do tří sekcí: smyčcové, dechové a perkuse.
