Slovesa, která používáme v písemné nebo ústní komunikaci, můžeme používat v jednotném i množném čísle. Ve španělštině existují tři osoby pro jednotné číslo a tři pro množné číslo. Tímto způsobem jsou gramatické osoby v jednotném čísle já, ty, on nebo ona a my, ty, oni nebo oni pro množné číslo. Proto jsou gramatické osoby rozpoznávány prostřednictvím osobních zájmen.
První člověk je ten, kdo mluví nebo jedná. Pokud tedy řeknu „mluvím“, „zpíváme“, mám na mysli první osobu jednotného čísla a první osobu množného čísla. Ve druhé osobě je narážka na jinou osobu než na sebe, což může být jedna osoba nebo několik, například „tančíš“ nebo „pracuješ“. Ve třetí osobě se zájmeno on nebo ona používá v jednotném čísle a oni nebo oni jsou v množném čísle, například „kreslí“ nebo „baví se“.
Neosobní tvary sloves
Existují slovesa, která nesouvisí s gramatickou osobou a jsou to neosobní tvary sloves, kterými jsou infinitiv, gerundium a participium. Infinitiv ve španělštině má tři možné konce, v ar, in er nebo v ir, jako je sloveso milovat, sloveso přinést nebo sloveso odejít. Gerundium zahrnuje koncovku jít nebo jít, jako milovat, jít ven nebo rozcházet se.
Příčestí končí na zbožňovaný nebo pryč, jako milovaný nebo pryč, ale je třeba vzít v úvahu, že některá příčestí jsou nepravidelná, jako kladená nebo viděná. Tyto tři formy se nazývají neosobní, protože nemají před sebou osobní zájmena.
Využití první a třetí osoby v literárních textech
Když je psán v první osobě, vypravěč vypráví něco ze svého osobního pohledu. Pokud tedy řeknu „viděl jsem zloděje odcházet z podniku a nemohl jsem si pomoct zírat mu do tváře“, vyprávím událost, která se mi stala a píšu ji v první osobě, protože jsem svědkem něčeho, co stalo se. Vypravěč v první osobě popisuje realitu z první osoby jednotného čísla nebo já nebo z první osoby množného čísla nebo my-jako.
Při psaní ve třetí osobě se vypravěč stává vševědoucím, to znamená, že zná celou realitu věci.
Vševědoucí vypravěč by řekl „mladý muž sestupoval po žebříku a najednou uklouzl a spadl“. Vypravěč ve třetí osobě popisuje něco od sebe v jednotném čísle nebo oni nebo oni v množném čísle.
Nutno podotknout, že postava vševědoucího vypravěče zná dokonce i pocity postav, které popisuje. Na vyprávění ve třetí osobě lze uvažovat i z pohledu objektivního vypravěče, tedy toho, kdo objektivně pozoruje to, co vidí zvenčí příběhu, ale neví, co si jím popisované postavy myslí nebo cítí.
Fotky: Fotolia - aletia2011 / kurapatka
