Libretem rozumíme písemné dílo, které slouží jako vodítko pro herce filmového nebo divadelního díla. Libreto se běžně skládá z dialogu, který musí tito herci zopakovat a interpretovat, a navíc z náznaků pozic v prostoru, ve kterém hrají (sed na židli), pohybů (vstup do místnosti) nebo informací na jevišti, prostředí a další. Tyto náznaky, které nejsou součástí dialogu, nejsou čteny ani interpretovány, slouží pouze k usnadnění tvorby scény.
Libreta vznikla historicky s prvními divadelními ztvárněními, těmi, která vznikla ve starověkém Řecku (i když pro některé existují již od egyptské civilizace). Libreta nebo tyto primitivní formy toho, co dnes známe jako libreta, byly napsány, aby vedly herce v dialozích, a byly pravděpodobně mnohem jednodušší než libreta dnes. Existenci libret najdeme jak ve středověku, tak později i v novověku, kdy William Shakespeare byl bezpochyby jedním z největších představitelů libret pro hry.
Libreta mají ve všech případech víceméně podobnou formu či strukturu. Jsou rozděleny do aktů nebo scén, ve kterých se odehrává soubor souvisejících aktů nebo dialogů. V každé scéně se v rámci možností objasní umístění každé postavy, prostředí, ve kterém se nacházejí, a další informace a poté se přistoupí ke správnému dialogu mezi různými postavami ve hře. Tento dialog je napsán tak, aby objasnil jméno každé osoby, která mluví nebo komunikuje s ostatními. V libretech by měla být vyznačena slova i zvuky a dokonce i ticho, aby herci věděli, kdy mluvit a kdy mlčet.
