Říkáme, že člověk je netolerantní, když zaujímá neuctivý postoj k těm, kteří mají myšlenky nebo přesvědčení odlišné od jeho vlastních. Obvykle je nesnášenlivost spojena s agresivními nebo útočnými pozicemi.
Klasický bigotní argument
Přestože neexistuje jediná příčina, která by vysvětlovala náboženskou nesnášenlivost, lze hovořit o velmi zobecněném argumentu mezi těmi, kdo vyznávají jedno náboženství a jsou netolerantní k jiným. Argument je jednoduchý: je-li moje náboženská doktrína pravdivá, je rozumné, abych bojoval s těmi, kdo brání falešné doktríny. Tato pozice je považována za formu náboženského fundamentalismu.
Náboženská nesnášenlivost je fenomén starý jako náboženství samo
Když první křesťané praktikovali své obřady, museli se skrývat v katakombách, protože římské úřady jejich víru netolerovaly. Židé byli pronásledováni v mnoha okamžicích historie a hlavní motivací pro toto pronásledování bylo právě nepřátelství vůči jejich přesvědčení.
Proti náboženské vizi předkolumbovských národů bojovali křesťané, kteří přišli na americký kontinent. V samotném křesťanství se vyskytly případy netolerance vůči jiným křesťanským doktrínám, které byly označeny za hereze nebo odchylky od autentické víry. Tyto příklady nám připomínají, že odmítání a netolerance víry druhých byly v celé historii konstantní.
Náboženská nesnášenlivost je proti Všeobecné deklaraci lidských práv
Článek 18 upřesňuje, že každý má právo na svobodu myšlení a že toto právo ovlivňuje praktikování náboženského přesvědčení. Máme-li tedy všichni svobodu věřit a praktikovat tu či onu náboženskou doktrínu, naše svoboda je stejně platná jako svoboda ostatních.
Náboženská nesnášenlivost je nejen v protikladu k Všeobecné deklaraci lidských práv, ale je to pozice, která podněcuje nenávist a konfrontaci mezi jednotlivci a národy.
Náboženská tolerance je relativně nedávný fenomén
Vezmeme-li jako referenci případ Španělska, katolicismus byl po staletí velmi bojovný vůči jiným náboženským přesvědčením (protestanti, Židé nebo stoupenci islámu trpěli pronásledováním a nesnášenlivostí ze strany státu a katolické církve).
Od ústavy z roku 1978 je však náboženská svoboda regulována a v současné době je španělská společnost většinou tolerantní vůči jakékoli náboženské víře nebo doktríně. Toto společenské klima respektu a tolerance existuje také v celé Latinské Americe.
Fotografie: Fotolia - Sangoiri / Comugnero Silvana
