Opozice je termín, který vyjadřuje soupeření, boj nebo konfrontaci mezi dvěma stranami. Pokud jedna osoba čelí druhé při sportovní aktivitě, oba jsou soupeři. Opozice je protistrana a členové, kteří jsou proti jedné věci, vyjadřují své rozpory s ohledem na druhou. Nesrovnalosti nebo rozdíly mohou být sportovní, intelektuální nebo jakéhokoli druhu.
Myšlenka opozice se však používá především v oblasti politiky, zejména v demokraciích. Opozice je menšinová skupina nebo skupiny, které nesouhlasí s vládou, která má většinu lidové podpory.
Opozice kontroluje jednání vlády a pravidelně požaduje vysvětlení opatření, která jsou přijímána od výkonné moci. Stejně tak opozice podává návrhy prostřednictvím občanské komory. V tomto smyslu se opozice prezentuje jako alternativa ke zvolené vládě.
Myšlenka opozice v politice je použitelná i pro sektory nebo skupiny občanské společnosti, které vyjadřují své opačné myšlenky než představitelé institucí. Různými aktivitami a iniciativami vyjadřují svůj nesouhlas a sdělují vládcům svůj odpor. V podobném duchu vyjadřuje své myšlenky i veřejné mínění a díky svobodě projevu se může bránit vládním krokům. Sociální sítě také působí protikladně a občané je využívají k vystupování ve veřejné diskusi.
Opozice existuje pouze tehdy, pokud existuje demokracie, protože v totalitních systémech se opozice ve skutečnosti neprojevuje a pokud ano, je z podzemí.
V zemích s demokratickou tradicí existují dvě většinové strany, které alternativně následují v moci národa. V důsledku toho se vláda stává opoziční a naopak. To je obecný trend, ačkoli tradiční model demokracie založený na bipartismu slábne, objevují se sociální hnutí bez klasické struktury politiky.
Mimo politiku se slovem opozice označuje proces výběru zaměstnanců veřejné správy. Ten, kdo se připravuje na složení zkoušky a výběrového řízení, je oponent, který se musí utkat s ostatními, kupodivu se svými soupeři, oponenty.
