Koncept duchovenstvo se v našem jazyce používá k označení toho třídy, která je složena z kněží katolické církve a používáme ji také k pojmenování množiny řeholníků, kteří se takto formovali a byli vysvěceni v souladu s kněžskou službou stanovenou kanonickou normou..
Duchovní odpovídající katolické církvi jsou zodpovědní za šíření slova Božího, a to jak v úřadech, které vykonávají, jako je mše, tak i v evangelizačních aktech, které mohou být vykonávány mimo kostel. Další typickou činností kléru je vyučování Božího slova tam, kde to odpovídá, vykonávání svátostí navržených katolickou církví, jako je křest, biřmování, svatba a další.
V této třídě existuje hierarchie, na vrcholu moci je papež, nejvyšší autorita katolické církve a který rozhoduje o směrnicích, kterými by se měla řídit, pak a v pořadí důležitosti následují arcibiskupové, biskupové a kněží.
Stojí za zmínku, že mezi všemi závazky, které duchovenstvo přijímá, když je jejich vstup do církve formalizován, vyniká závazek celibátu, to znamená, že kněží se zdržují sexuálních vztahů, to je jeden z hlavních závazků a také jeden z ty, které nejvíce kritizují ti, kteří vystupují proti církvi nebo zejména proti této praxi, protože se domnívají, že přispívá k rozvoji represe u duchovních, která může vést k naprosto zavrženíhodnému a nevhodnému chování v této věci, jako je sexuální zneužívání.
V dobách minulých, přesněji během hovoru Starý režim, kde vládl panovnický systém vlády, duchovenstvo umělo být spolu se šlechtou jedním z nejvýznamnějších a privilegovaných stavů. Nejenže se těšili ekonomickým výhodám, ale také politicky projevovali značný vliv a byli jistě schopni ovlivňovat králova rozhodnutí.
V současné době již duchovenstvo není považováno za společenské zřízení, je však třeba zdůraznit, že katolická církev má značný vliv na sociální a politickou rovinu společenství, zejména pro činy, které vyvíjejí ve snaze o společné dobro a také jako kontrolor vládních akcí, které se neřídí předpisy církve, a v některých případech se stávají silnými kritiky moci.
