The vděčnost je on? pocit vděčnosti, který je běžně zažíván v důsledku toho, že jste od někoho obdrželi něco, co se očekávalo nebo potřebovalo, že vám bylo pomoženo v nějaké obtížné situaci, mimo jiné.
Pocit pozoruhodné vděčnosti, kterou někdo projevuje druhému, kdo mu ve složité situaci pomohl
Když pro nás někdo něco udělá, ten přístup, chování, generuje obrovské uspokojení, samozřejmě velmi příjemné, spouští to pocit vděčnosti, protože ta získaná přízeň nebo prospěch je pozitivně hodnocen.
Mezitím existují různé způsoby, jak to vyjádřit, nejběžnější je prostřednictvím vyjádření oblíbeného „děkuji“, přičemž mezi nejčastější patří dárek, gesto, úsměv, objetí, polibek.
Z velké části je to tedy pocit, který se v lidských bytostech objevuje, když se odhaduje nějaká přízeň nebo prospěch, který někdo od někoho obdržel.
Tato laskavost je považována za velkou pomoc, protože běžně pomáhá ve složité, obtížné nebo konfliktní situaci, například kolegovi z práce, který nás zastupuje kvůli nemožnosti chodit do práce, protože naše dcera onemocněla.
Nebo prostě někdo udělá něco, co nás zvýhodňuje a probouzí to vděčnost.
Typickým důsledkem tohoto pocitu je také potřeba oplácet nějakým způsobem přijatou přízeň nebo pomoc, jak bylo uvedeno výše.
Hlavní projevy vděčnosti
Lze tak vyjádřit prostou ústní manifestaci, poděkování za tu či onu věc, napsání vzkazu vyjadřujícího obrovské zadostiučinění za to, že byl depozitářem takového jednání, ve stejném smyslu lze zprostředkovat i telefonát.
Dalšími opakujícími se způsoby poděkování jsou darování, objetí, podání ruky, polibek nebo v případě potřeby oplácení stejné laskavosti.
Denně se setkáváme se situacemi, které v nás probouzejí potřebu poděkovat druhému a tak jsou velmi časté výrazy, které používáme kromě slavného děkuji, např.: „velmi laskavý, moc děkuji, nebylo nutné, abyste si dělali tolik problémů “, mimo jiné.
Musíme říci, že když pro nás někdo něco udělá, musíme být vděční, jak chceme, ale musíme být vděční, protože jinak bychom byli velmi hrubí a vypadali bychom s tím člověkem velmi špatně, velmi špatně vychovaný.
Jsou lidé, kteří jsou od přírody vděční, když má někdo dobrá gesta, a také obecně v životě, za dobré věci, které se jim dějí, a když se jim například přihodí něco hezkého, děkují životu za to, že žijí, mají práce, rodina, zdraví.
Lidé s negativním profilem to obvykle nemají a nemají sklony k vděčnosti.
Náboženství: věřící děkují svému bohu za vše, co se jim stane, protože ho za to považují za zodpovědného
Na druhé straně slovo vděčnost je termín, který má v oblasti náboženství zvláštní zastoupení, neboť se v této souvislosti ukazuje jako častá praxe, kdy věřící, věřící děkuje modlitbou či neformálním popovídat si se svým bohem za to, že mu vyhověl nějakou žádost, přání nebo přímo za všechno, co mají, protože se domnívají, že je to mimo jiné výsledek Božího působení.
To ve věřících vyvolává nesmírný závazek vděčnosti Bohu, protože se domnívá, že vše, co v životě má, je dlužen jemu.
Velmi věřící lidé pokaždé, když si sednou ke stolu, aby jedli a než snědli sousto, děkovali Bohu za jídlo, které mohou mít na stole.
Pro náboženství je nedostatek vděčnosti Bohu jasným znamením víry, která není silná.
Je třeba poznamenat, že slovo je ve vztahu k jiným pojmům, které lze použít jako synonyma daného výrazu a naopak, jako je případ: poděkování, korespondence, uznání....
Mezitím je vděčnost v protikladu k pojmům nevděku a nevděku, které přesně předpokládají opak, kterým je absence tohoto pocitu vděčnosti, a to i přesto, že se mu dostalo projevu náklonnosti, mimo jiné pomoci.
Stejně tak vděčnost či její absence bývá spojena s nedostatečným vzděláním člověka, tedy toho, kdo neví, jak se zavděčit někomu, kdo mu pomáhá, kdo mu v nějaké věci podá ruku, je naprosto neslušné.
