Odpovědnost je ctnost, kterou lze pozorovat u sebe nebo u druhých. Lidé to říkají Osoba je zodpovědná, když, vědoma si svých činů, ví, že jde o přímou nebo nepřímou příčinu události, kterou lze věrohodně přičítat, a musí se za tyto činy v případě potřeby i zodpovídat..
Právě s prvními ústavami napsanými ve světě (západní, měli bychom si ujasnit) se objevují pojmy svoboda, právo a odpovědnost. Řekli bychom, že jedno je nemyslitelné bez přítomnosti druhého v takovém smyslu, že bez všech tří v plné síle by nebylo možné uvažovat o vládním systému, jakým je demokracie. Deklarace povinností a práv vyhlášená v roce 1789 během Francouzské revoluce a Ústava Spojených států z roku 1787 jsou hlavními ústavami nebo nejvýznamnějšími předchůdci, pokud jde o současné pojetí těchto tří pojmů.
Ale to není jediný význam, který tomuto termínu můžeme dát, protože zahrnuje i další smysly, jako je např postavení, závazek nebo povinnost k něčemuUčitel má například odpovědnost za uskutečnění vzdělávání žáků, které má na starosti. Aplikuje se také jako synonymum pro příčinu a lze jím například vysvětlit, co bylo příčinou určité nehody: absence bezpečnostního pásu u řidiče a jeho spolujezdce byla zodpovědná za vymrštění obou z vozidla. Dá se také najít použit k definování přičitatelnosti dluhu nebo závazku, což by byl případ nástroje nebo nástroje, který vlastníme a který způsobil škodu jiné osobě, pak, protože jsme jeho vlastníky, plně odpovídáme za škodu, kterou způsobil.
Pojem odpovědnosti jde ruku v ruce s konceptem svobody, protože bez něj by neexistovala možnost rozhodnout se převzít odpovědnost za situaci nebo osobu a bezpochyby je to váš doplněk a nejlepší společník.
Na druhou stranu všichni máme práva „na takovou věc“, která nám dává svobodu ji vykonávat či nikoliv, např. máme-li právo publikovat své myšlenky v tisku bez předchozí cenzury, neznamená to že jsme povinni tak učinit., pokud ne, můžeme to udělat nebo ne. V tomto případě, stejně jako v jiných, naše jednání není vetováno cenzurou nebo omezeními, ale reagujeme přesně na to, čemu se říká „následné odpovědnosti“, tedy odpovědnosti, které mohou vyplynout ze zneužití tohoto práva, které se přímo dotýká jiný subjekt (též subjekt práv), kterému způsobí škodu (ať už materiální či morální).
Mezitím koncept odpovědnosti má důležitý význam v oblasti práva a je pravidelně označován jako právní odpovědnost.
Říká se, že někdo má právní odpovědnost za něco nebo za něco, když to poruší právní předpis. Neomylně a ve spojení s tímto porušením a nedodržováním předem stanoveného pravidla se dostaví sankce, což je reakce společnosti, která bude tuto odchylku žalovat u příslušného orgánu, kterým v tomto případě bude ten soudní. posledně jmenovaný je ten, že bude nutné potrestat jednotlivce, který toto pravidlo ignoroval.
V tomto smyslu existují tři druhy odpovědnosti: občanskoprávní, trestní a správní. Ve většině případů v zemích existují kodexy, které upravují jak občanské, tak trestní právo, a oba mají různé cíle: zatímco v občanskoprávní odpovědnosti je hlavní náhrada ekonomická, v případě trestní odpovědnosti je požadován trest, trest. nebo potrestání obviněného. Na druhou stranu u obvinění, zatímco v občanském právu soudce o svém trestu rozhoduje tím, co každá strana odhalí (co se nazývá „formální pravda“), u trestního je soudce povinen a jeho úkolem je hledat skutečnou pravdu o tom, co se skutečně stalo.
