Slovo mecenáš označuje člověka, který si kvůli dostatečným finančním prostředkům vezme pod ochranu umělce nebo vědce, aby jim umožnil plnit jejich úkol a těžit z něj nějakým více či méně přímým způsobem. Patronát je pak navázáním tohoto svazku, který by se dal v určitých ohledech přirovnat ke vztahu vazalství, který existoval ve středověku.
Ačkoli mecenášství existovalo v průběhu historie a stále existuje, když mluvíme o jednotlivcích s ekonomickou mocí, kteří podněcují vědecký výzkum nebo umělecký rozvoj, tento fenomén byl velmi charakteristický pro renesanci. V tomto okamžiku dějin znamenal odchod z tradičně temného období, jakým byl středověk, příchod bezpočtu umělců, kteří se řídili novými uměleckými předpisy a kteří se snažili znázorňovat realitu tak, jak ji pozorovali, místo aby ji reprezentovali. Mnoho měšťanů a aristokratů (převážně umístěných v prosperujících městech Itálie) se tak snažilo být zobrazeno ve své důležitosti a velkoleposti v období, kdy reprezentace Boha a křesťanské prvky začaly ztrácet na významu.
Mezi nejvýznamnější mecenáše musíme bezesporu zmínit Medicejské, významný a slavný rod z Florencie. Mnozí její členové se rádi stali patrony umělců, kteří se později pro svůj talent proslavili po celém světě, z nichž mnozí jsou dodnes známí jako nejvýznamnější představitelé renesance. Zároveň je důležité upozornit na to, že díky působení a ekonomickému přispění těchto mecenášů by se renesance stala také obdobím vysokého uměleckého a kulturního růstu: právě tito mecenáši žádali a platili umělce, tj. umožňuje jim získat přístup k minimálnímu příjmu a uspět tak ve světě umění.
