Morálka je chování v souladu a koherenci s předpisy zavedené a uznávané morálky.
Chovejte se v souladu se zásadami stanovenými ve společnosti a v souladu s korektností a noblesou
Obvykle je to spojeno s myšlenkou jednat vznešeně a správně.
Mezitím pro morální je známo soubor přesvědčení, zvyků, hodnot a norem, které jedinec nebo sociální skupina přebírá a které nějakým způsobem fungují jako druh vodítka, pokud jde o jednání.
To znamená, že morálka nám pomáhá poznat, které činy jsou správné nebo dobré a které ne, jsou špatné a nesprávné.
Vždy a téměř všichni lidé mají představu nebo vizi o tom, co je dobré nebo špatné, a právě na tomto hodnocení je založena morálka.
Neexistuje žádné obecné hodnocení nebo úvaha o morálce, ale naopak existuje více než jeden způsob, jak ji pochopit a podívat se na ni.
Náboženské a lidské směrnice, které udržují morálku
Náboženství má svou vizi, existuje také lidské hodnocení, které slouží jako reference pro hodnocení chování jednotlivců, přičemž všichni se nějak shodují v bodě, který naznačuje, co je správné nebo co není.
A tyto pokyny nebo podmínky, které se objevují, vytvářejí morálku.
Jakékoli chování, které lidé vyvinou, má morální složku, to znamená, že jej mohou ostatní i my sami posoudit, zda je správné nebo ne, zda je dobré nebo špatné, mimo jiné.
Je považováno za v souladu s morálkou, když je dobré.
Existují chování a jednání, které jsou a priori považovány za nemorální a jsou například hodnoceny negativně, jako je mimo jiné použití násilí na druhých, nedostatek respektu, solidarita s ostatními. A samozřejmě existují také chování spojená s pozitivním a morálně ceněným: solidarita, dobročinnost, láska, obětování se pro druhé.
I když se na to redukuje nejen morálka, ale jsou i tací, kteří ji raději chápou jako znalosti, které se získávají o nejvyšších a ušlechtilých a které pak jedinec bude při jednání vždy respektovat.
To, co je považováno za morální nebo přesvědčení o morálce, je zobecněno a kodifikováno určitou kulturou nebo v sociální skupině, podle potřeby, a proto to bude totéž, co bude regulovat chování členů skupiny.
Také to obvykle je spojovat morálku s náboženskými a etickými principy že společnost souhlasí s tím, že je bude vždy respektovat, a že proto, pokud budou porušeny, budou svými předplatiteli přísně potrestáni.
Morálka v náboženství
Například v případě katolicismu působí v tomto náboženství jako morální vodítko deset přikázání, která Bůh navrhl svému lidu. Věřící je tedy musí respektovat a žít v souladu s nimi, a pokud tak neučiní, budou za to potrestáni.
V tomto aspektu je náboženství velmi tvrdé, pokud není respekt k těmto předpisům, věřící nemůže být součástí komunity, protože ji zrazuje.
Soubor mravních norem je označen jako objektivní morálka, protože existují jako sociální fakta bez ohledu na to, zda se subjekt rozhodne je dodržovat nebo ne, pokud subjektivní morálka Skládá se z těch činů, kterými jedinec respektuje nebo porušuje morální normy.
Vezmeme-li v úvahu, že jednání jednotlivců je vždy orientováno na dosažení dobra, nevyhnutelně se objeví myšlenka morální odpovědnosti, protože neexistuje žádná duševní choroba nebo psychická nerovnováha, která by jí v tom bránila, např. a které vám brání uvažovat o vytvoření lepší budoucnosti, a to samozřejmě bude možné s využitím morálních hodnot.
A dalším opakujícím se použitím slova morálka je označení kvality jednání, které je činí dobrými a morálně přijatelnými.
Je neuvěřitelné, že v 21. století se o morálce erotiky stále diskutuje.
Musíme říci, že je také běžné setkávat se s lidmi, kteří mají dvojí metr, to znamená, že navrhují způsob bytí a jednání a v akci dělají naprosto opačný a negativní. Například ten, kdo vyzývá k solidaritě s ostatními a v praxi, je sobecký.
