Jednotlivec nebo skupina jsou sociálně vyloučeni, když je vůči nim uplatňován určitý typ odmítání nebo diskriminace. Fenomén sociálního vyloučení je dnes často vnímán, charakterizován např. přítomností skupin lidí, kteří nemají prostředky ani prostředky na to, aby se uživili, vypadli ze systému a žijí dále v chudobě nebo maximální chudobě. Sociální vyloučení je krutou realitou ve většině světových společností a zemí, a protože představuje selhání vládní politiky, je obvykle skryto nebo maskováno v oficiálních záznamech, aby dopad, který to generuje na politika, který je na řadě, nebyl tak velký.
Přímo souvisí s marginalizací, protože obě předpokládají, že lidé, kteří trpí takovou situací, jsou ponecháni stranou od zbytku společnosti.
Příčiny, které mohou generovat sociální vyloučení v jedné nebo více skupinách ve společnosti, jsou různé a obecně zahrnují situace nerovnosti a zhoršování dlouhodobého stavu nebo situace, které nebyly v průběhu času příznivě vyřešeny. Obecně platí, že ekonomické krize, které nejsou zcela vyřešeny, umožňují, aby se do této situace dostalo stále více lidí, místo aby omezovaly počet.
Pojem sociálního vyloučení se v průběhu historie měnil a na druhé straně je podřízen kulturnímu kontextu každého národa. Seznam sociálně vyloučených by byl téměř nekonečný: nezaměstnaní, bez dokladů, etnické menšiny, uprchlíci, imigranti, podzaměstnaní nebo matky samoživitelky a mnoho dalších. Všechny tyto skupiny trpí nebo mohou trpět určitým typem sociální diskriminace.
Jednou z hlavních charakteristik sociálního vyloučení je právě to, že znemožňuje více či méně významným skupinám lidí integrovat se jak sociálně, pracovně, tak kulturně do zbytku společnosti. Jsou tak vynechány ze všech projevů, které jsou založeny na parametrech „normálnosti“, a musí hledat vlastní prostředky nebo zdroje, aby přežily nejen ekonomicky, ale i sociálně a kulturně.
Osoby se zdravotním postižením jsou stále vyloučeny kvůli svým fyzickým, smyslovým nebo intelektuálním omezením
Člověk, který je nevidomý, neslyšící nebo cestuje na invalidním vozíku, má zjevné potíže s normálním začleněním do společnosti. Aby k tomu nedocházelo, byla přijata některá opatření, jako je pozitivní diskriminace ve veřejné službě nebo daňové odpočty za jejich zaměstnání. Bez těchto typů opatření a bez sociálního povědomí je více než pravděpodobné, že by sociální vyloučení těchto skupin časem přetrvávalo.
Případ Židů v nacistickém Německu a kastovní systém v Indii
V nacistickém Německu byla zahájena kampaň proti Němcům židovského původu. Jejich podniky byly napadeny, jejich majetek zabaven a miliony lidí byly popraveny. Smyslem toho všeho bylo definitivní sociální vyloučení.
Po staletí byla společnost v Indii organizována podle stratifikovaného vzoru založeného na rasových rozdílech. Vyšší kasty byly považovány za čistější a mohly vykonávat společensky nejuznávanější činnosti. Na úpatí sociální pyramidy byli nedotknutelní nebo dalitové, kteří byli odsouzeni k nejopovrženíhodnějším zaměstnáním a mohli dokonce vyjít na ulici jen během několika hodin dne.
Různé modality sociálního vyloučení
Cikáni byli v historii pronásledováni. Jejich vyloučení souvisí s kulturní identitou této skupiny.
Rasa byla dalším faktorem souvisejícím s marginalizací nebo sociálním vyloučením. V některých zemích Latinské Ameriky jsou Afroameričané stále ve znevýhodněné situaci.
V některých arabských zemích se sociální vyloučení soustředí na ženy, jejichž práva nejsou stejná jako práva mužské populace. V mnoha zemích jsou ženy nadále vyloučeny kvůli společenským předsudkům, zejména macho mentalitě.
