Termín blahosklonný je kvalifikační přídavné jméno, které se běžně používá k označení postoje přijímání nebo asimilování všeho, co jiný říká nebo dělá. Laskavý člověk je ten, kdo je vnímavý a otevřený návrhům druhých a kdo přijímá nápady, aby se k těmto lidem přiblížil. V některých případech to může znamenat laskavost, zatímco v jiných to může také znamenat lítost v závislosti na kontextu.
Blahosklonná osoba je osoba, která blahosklonně ustoupí nebo provede akt blahosklonnosti. Jak už název napovídá, myšlenka blahosklonnosti předpokládá, že se člověk staví na úroveň toho druhého, snaží se vcítit do jeho konfliktů a upřímně a reálně procítit bolest nebo utrpení, které ten druhý pociťuje. aby je mohl doprovázet.v takové situaci. Blahosklonnost lze činit pro potěšení, tedy v situacích, z nichž má prospěch i ten, kdo se chová jako blahosklonný, ale také z laskavosti či altruismu, aby milovaný měl pocit, že ho doprovází a rozumí mu. Blahosklonnost má tedy hodně společného s empatií, dalším velmi podobným pocitem.
Myšlenka blahosklonnosti však může mít v mnoha případech i negativní aspekt, který souvisí s myšlenkou, že jedná z lítosti vůči druhému, což nám vypovídá o určitém pocitu nadřazenosti toho, kdo provádí blahosklonnost vůči tomu, kdo trpí. V tomto smyslu výraz „nebuď ke mně blahosklonný“ znamená právě to, tedy člověka, který má pocit, že se ten druhý snaží postavit na jeho místo, ale z umělého místa, z lítosti a nadřazenosti, která může charakterizovat v tomto konkrétním okamžiku nebo okolnostech.
