Světskými se rozumí všichni lidé, kteří jsou tak či onak spřízněni s určitým druhem náboženství, ale nejsou součástí církevní instituce, která jej řídí. Stav sekulární lze také označit jako sekulární nebo sekulární, přičemž všechny tři znamenají totéž a zakládají, že osoba je nějakým způsobem spojena s náboženstvím (například je praktikuje nebo je věřící), ale neřídí je ani neorganizuje. Role laiků je zvláště důležitá ve vzdělávacím prostředí, ve kterém najdeme určitý typ náboženského učení, protože jsou to lidé, kteří nejsou součástí církve, ale přesto mohou předávat učení a znalosti o daném náboženství.
Když mluvíme o laikovi nebo laikovi, nemáme na mysli osobu, která nemá žádné spojení s určitým náboženstvím. Naopak, laici si udržují hluboké a přímé spojení s náboženstvím, aniž by se účastnili institucionálních prostorů, které předpokládá. To platí pro všechna známá náboženství a nejen pro katolicismus, i když tyto termíny jsou s ním obvykle spojovány.
Postava laika se začala nově definovat v době 2. vatikánského koncilu, který proběhl v roce 1959. Od tohoto okamžiku začala katolická církev zřetelněji přijímat postavu laika resp. laika jako velmi důležitého ve společenství věřících. V tomto smyslu tento koncil předpokládal určité aggiornamiento či modernizaci některých náboženských koncepcí, které bránily uznání významné role v náboženském výkonu laikům, protože nebyli součástí církve jako instituce.
Pro tento koncil je laik někdo, kdo se věnuje předávání a předávání učení náboženství příměji těm věřícím nebo věřícím, kteří se nezabývají náboženskými úkoly. Sekulární tedy lze chápat jako prostředníka mezi různými úrovněmi církevní instituce a věřícím lidem. Mnoho laiků se proto věnuje vyučování a vzdělávání pomocí tohoto důležitého média jako způsobu předávání nejdůležitějších křesťanských hodnot.
