Je určeno termínem vzhled k vnějšímu vzhledu osoby nebo věci. Z tohoto obecného popisu termínu vyplývá, že když mluvíme o vzhledu, máme na mysli striktně ono vnější bytí osoby nebo věci, a že ne kvůli tomu, jak to je, nebo pocitu, který v nás to vnějšek vyvolává, bude tato osoba být vnitřně..
Například, a abychom lépe objasnili dotyčný bod, obecně a jako důsledek předsudků a nedorozumění, kterým jsou lidské bytosti někdy vystaveny nebo upadají, máme tendenci, ve většině případů bez důvodu nebo zdánlivě, pouze na základě tohoto vnějšího pohledu. které děláme a máme od druhých, otevírat hodnotové soudy o možném chování nebo jednání člověka právě na základě toho, jak se obléká nebo jak se pohybuje. Člověk, který příliš dbá na svou postavu, je tradičně ostatními oceňován jako nadbytečný, dutý a neinteligentní, i když jím samozřejmě není a co je ještě horší, se tomuto typu ani nepřibližuje. Mezitím o člověku, který se obléká extrémně formálně a dokonce i na večírek nosí oblek a kravatu, se obecně bude mít za to, že je to inteligentní, vážná a přemýšlivá bytost, i když tomu tak samozřejmě je.
Tím chci říct, že jsme natolik zaplaveni obecnými stereotypy a stereotypy, které si sami vytváříme v hlavě, že obecně podmiňují myšlenku, kterou si tvoříme ze zbytku jednotlivců, a zjevně tato situace nebude generovat problémy jen v dlouhodobém horizontu. běh.Ve vztahu k typu lidí se vzhledem, který zmiňujeme, ale i k sobě samým, i když nepatříme do definovaného stereotypu vzhledu, to znesnadní budoucí vztahy, protože se asi nebudeme bránit někomu zacházet jejich vzhled a my jsme s jistotou, že děláme chybu.
Jak říká lidové rčení, že zdání může klamat, proto je dobré, když je něčí vnější vzhled varováním nebo výzvou k pozornosti, aby se předešlo problémům či nepříjemným situacím, jak je však patrné z komentářů, ne vždy zdání vypovídá nás, jaký ten člověk skutečně je, takže bude vždy lepší nejprve vědět a pak soudit nebo otevírat hodnotový soud o něčem nebo někom.
