Koncept tohoto záznamu se skládá ze dvou různých pojmů. Myšlenka republiky pochází ze slova res publica, což v latině znamená veřejnost, tedy organizace státu, která se týká všech jednotlivců.
V tomto smyslu se Římská republika jako forma státní organizace zrodila, aby se vyhnula možnému zneužití ze strany jednotlivce, který měl veškerou moc ve svých rukou. Zároveň lze myšlenku republiky chápat v opozici k jiné formě vlády, k monarchii. Na druhou stranu, demokracie je slovo řeckého původu a demokratická se stává mocí lidu. Vycházeje z tohoto terminologického upřesnění je již možné popsat hlavní charakteristiky demokratické republiky jako obecný pojem.
Některé rysy demokratických republik
Všechny země, které spoléhají na tuto formu vlády, mají teoreticky za cíl zajistit, aby moc nebyla diktátorská nebo despotická.
Jedním ze zásadních mechanismů je dělba moci. To znamená, že tři mocnosti státu jsou nezávislé. Výkonnou moc má tedy vláda národa a jejím nejvyšším představitelem je hlava státu. Zákonodárná moc se týká toho, kdo má moc vydávat zákony, tedy zástupců občanů. Soudní moc je držena výkonem spravedlnosti (členové soudů a tribunálů, kteří musí uplatňovat zákony vyhlášené dalšími dvěma mocnostmi).
Mechanismy účasti občanů (například prostřednictvím pravidelného hlasování) jsou základními prvky každé demokratické republiky.
Obvykle se všechny demokratické republiky řídí ústavou, která stanoví obecný právní rámec. Zájem většiny nebo obecný zájem je také dalším z principů této formy vlády.
Demokratické republiky ve východní Evropě
Na konci druhé světové války byla řada východoevropských států organizována pod označením demokratických republik (také známých jako lidové demokracie), které byly podřízeny sovětské moci. Mezi nimi musíme vyzdvihnout Německou demokratickou republiku, Polskou lidovou republiku nebo Maďarsko. Režimy těchto národů zavedly systém vlády, který měl s demokracií pramálo společného. Nemělo by se zapomínat, že ve všech byla jediná strana, neexistovala svoboda projevu a byl zaveden všeobecný systém represe, který se radikálně odchyluje od myšlenky demokracie.
Závěrem bychom mohli konstatovat, že označení demokratické republiky má dvojí aspekt: co znamená teoreticky v kontextu politiky a zároveň to, co v některých případech znamenalo v praxi. Nakonec je třeba připomenout, že dnes existují národy, jejichž oficiální název je Demokratická republika (například Severní Korea nebo Kongo).
Foto: iStock - loca4motion
