Obrazný jazyk je součástí naší každodenní komunikace. Je to způsob mluvy, ve kterém je jedna myšlenka sdělována prostřednictvím druhé a použité termíny mají vztah k původní myšlence. Tato forma jazyka je také známá jako obrazný smysl a je široce používána v literárních textech, zejména poezii. Přenesený smysl je protikladem doslovného smyslu, ve kterém se slova používají s jejich přesným významem.
Tedy v doslovném smyslu bychom řekli „mám velkou žízeň“ a v přeneseném smyslu bychom řekli „umírám žízní“. Obecně platí, že přenesený smysl se používá k tomu, aby jazyk získal zvláštní expresivitu a zároveň je to způsob, jak něco říci s určitou intenzitou a originalitou. Používá se také k vytvoření obrazu myšlenky.
Výrazy, které člověk omezuje
Zvažte někoho, kdo chce něco říct, ale rozhodne se z nějakého důvodu držet zpátky. V tomto případě by se řeklo, že se „kousne do jazyka“ (zde se obraz kousání do jazyka rovná mlčení). Tyto typy frází nemají mezi mluvčími jazyka potíže, ačkoli mohou způsobit zmatek mezi lidmi, kteří se jazyk učí. Je velmi pravděpodobné, že cizinec s malou znalostí španělštiny bude zmaten výroky jako „umírání hladem“, „má dlouhý jazyk“ nebo „vypuknutí smíchu“.
Různé využití obrazného smyslu
Když mluvíme hovorovým způsobem, ti, kdo zasahují do konverzace, používají přenesený smysl ke zdůraznění sdělení nebo k vyjádření ironického významu myšlenky. Představte si, že mezi skupinou společníků je jeden, který se vyznačuje špatnou náladou, a za této situace je někdo, kdo tvrdí, že „lev se chystá zařvat“ (v tomto případě se mluví o jedinci se špatnou náladou).
V kontextu publicistických informací se objevují výrazy s přeneseným smyslem a je tak dosaženo většího informativního dopadu („Madrid hodí mistrovství přes palubu“ nebo „běžec doběhl do cíle v zaprášeném stavu“).
V oblasti literatury
V literatuře je velmi časté používání stylistických prostředků, jimiž má jazyk vyšperkovat a dát mu jiný rozměr, než je ten obvyklý. Tímto způsobem je možné pomocí metafor, metonymií a dalších zdrojů dát slovům obrazný význam (například „útrpnost pisatele před prázdnou stránkou“).
Právě v poezii získává obrazný smysl propracovanější rozměr, protože básník spojuje slova s myšlenkami mimo běžný jazyk.
