Vasalage je instituce typická pro evropský feudalismus, který se odehrával mezi 1X a XV stoletím našeho letopočtu. Vassal je druh pouta mezi dvěma svobodnými muži. Jde o smlouvu o spolupráci mezi nižším šlechticem zvaným vazal a feudálem, který je šlechticem vyššího postavení. Dohoda mezi dvěma šlechtici je taková, že feudální pán uděluje vazalovi výhodu, obvykle léno, výměnou za vazalovu poslušnost. Když říkáme, že léno je uděleno, musíme mít na paměti, že léno je půda, která se využívá k produktivní činnosti, ať už zemědělské nebo k chovu dobytka.
Smlouva mezi lordem a vazalem je smlouva o vazalství. který je formalizován prostřednictvím slavnostního ceremoniálu. Vazal při tomto aktu vztáhne k pánovi ruce a ten mu dá větev jako symbolické gesto, které představuje půdu postoupenou v užívacím právem. Tato akce je přísahou věrnosti.
Pakt, ve kterém vítězí obě strany
Obřad vazalství představuje vzájemný závazek, kterým šlechtici vítězí. Na jedné straně pán nabízí vazalovi vojenskou ochranu, protože souhlasí, že ho bude chránit svou armádou. Pán zároveň poskytuje vazalovi právní ochranu. Tím, že se lord vzdá svého léna, umožňuje vazalovi využívat pozemské zdroje a vykonávat kontrolu nad obyvatelstvem žijícím v lénu. Na oplátku získává vazal závazek zůstat věrný pánovi, nabízet jeho rady a finanční nebo dokonce vojenskou podporu. Zpočátku byla dosažená dohoda dobrovolná, ale postupem času se stala závaznou.
Vzájemné vazalské závazky znamenají, že žádná ze stran neprohrává, čemuž se v dnešní době říká „vztahy vyhrávat a vyhrávat“ (když v obchodních vztazích dojde k dohodě, kterou v určitém smyslu vyhrávají ti, kdo se na nich podílejí).
Instituce vazalství se dostala do krize, když vazalové získávali ekonomickou moc nad vrchností. To vyvolalo právní konflikty mezi pánem a vazalem, zejména ve vztahu k pozemkovým právům.
Pojem vazal dnes
Slovo vazal má dnes negativní konotaci. Takže říkat, že někdo je vazal, je způsob, jak ho nazvat podřízeným nebo někým z nižší kategorie, který se musí podřídit tomu, co diktuje nadřízený.
V mezinárodních vztazích někdy vůdci národů tvrdí, že nechtějí být vazaly velmoci. Hovoří se také o finančním vazalství, moci, kterou svět financí vykonává nad politickou mocí národů. I v lidovém jazyce může někdo říci, že není něčí vazal, čímž naznačí, že nemá vlastníka a že je svobodným člověkem, který se rozhoduje sám.
Fotografie: iStock - TanawatPontchour / canovass
