V našem jazyce nazýváme jako keř K tomu rostlina, která se může pochlubit dlouhou životností a fyzicky se vyznačuje střední výškou, dřevnatým a krátkým stonkem a prezentací větví od samého základu.
Jeho struktura je speciálně tvořena dřevem, celulózou a ligninem.
Přestože keře sdílejí mnoho výše zmíněných vlastností se stromy, a sice to, že jsou vytrvalé a mají ve stonku palivové dříví nebo dřevo, je třeba poznamenat, že hlavní rozdíly mezi nimi a díky nim je můžeme přesně odlišit a odlišit je, že keře jsou mnohem nižší vzhledem ke stromům (kmitají ve výšce necelých osmi metrů), které mají tendenci dosahovat jistě značných výšek.
A na druhou stranu se od stromů distancují tím, že keře nejsou postavené pouze na kmeni, ale jejich základna už má rozvětvení, to znamená, že jde o rostlinu, která má mnohem více rozvětvení než strom.
Krajina, ve které je výskyt keřů hojný a vyniká, se formálně nazývá křoviny. Doprovázející krajinu keřů, trávy, travin a rostlin, které rostou pod zemí, také známé jako geofyty, se běžně přidávají k tomuto biomu.
Nyní je důležité, abychom zdůraznili, že keře a jejich hlavní druhy se mohou přirozeně vyskytovat na určitém geografickém místě, to znamená, že jsou výsledkem klimatických podmínek a vlastností půdy daného prostoru, nebo v opačném případě mohou být výsledkem činnosti člověka, to znamená, že lidská bytost svým působením podporuje a rozvíjí křovinu.
Stojí za zmínku, že klima má velký vliv na určování typu stávajícího křoví. V pouštním podnebí tedy existuje xerofilní křovina, jejíž rostliny jsou ideálně přizpůsobeny tomuto typu spíše suchého klimatu, přičemž ve svém formátu pozorují fyzikální vlastnosti, které to umožňují, jako jsou spíše malé listy, aby se zabránilo ztrátě vody nebo uspořádání trnů, které jim umožňují bránit se typickým pastevním zvířatům.
