Je známo pod pojmem nemovitosti do jakékoli nové, ale připravené nemovitosti nebo nemovitosti, která již má dlouhodobé užívání a může to být nezřetelně byt nebo dům, přičemž v právu tomu má pojem nemovitost přibližný význam, ale samozřejmě s širším charakterem, než jaký bude samotný statek, legální a související se zákonem .
Pak pro právo, majetek je on? Okamžitá přímá moc nad předmětem nebo majetkem, kterou bude vlastník této nemovitosti nebo předmětu držet a co mu umožní s nimi volně nakládat, zjevně a vždy v zákonném rámci. Předmět vlastnického práva je tvořen všemi aktivy, která si lze přivlastnit, ale k tomu musí aktivum splňovat tři podmínky sine qua non: že je užitečné, existuje v omezeném množství a může být obsazeno.
O právu na vlastnictví se uvažuje nejen v každé konkrétní národní ústavě každé země, ale také v mezinárodních úmluvách, paktech a smlouvách, jako je Všeobecná deklarace lidských práv, vyhlášená v roce 1948 v rámci OSN.
Toto právo být vlastníkem takové věci umožňuje, že v případě, že ji jiní napadnou nebo ji poškodí, můžeme soudní cestou žalovat nebo odsuzovat ty, kteří porušují naše právo na daný konkrétní majetek. Vezměme si například situaci, kdy máme motorku, a když ji necháme na parkovišti, zatímco nakupujeme nebo čekáme u lékaře, někdo nám ji ukradne. Nebo v jiném případě, když máme dům, který dokončujeme, a najednou zjistíme, že si nějaký člověk uzurpoval ta zařízení, která nám jako jejich vlastníkům odpovídají.
Téměř ve všech zákonech se předpokládá právo na vlastnictví, převzaté a inspirované římským právem tři schopnosti: použití nebo ius utendi, požitek nebo ius fruendi a dispozice ius abutendi.
První se týká práva, že vlastník nemovitosti ji bude muset užívat, i když buďte opatrní, pokud tímto užíváním nevznikne žádná škoda ani nezpůsobí újmu jiným, například tomu, kdo nabyde nemovitosti k užívání Komerční taneční sál, například musíte dodržovat některá základní pravidla soužití, jinak by proti vám sousedé mohli právně jednat a majitel ztratí právo nemovitost užívat.
Na druhé straně ius fruendi je právo užívat dobro, to znamená, že s jeho přítomností nebo bez ní bude patřit vše, co zboží produkuje a může s nimi disponovat, přičemž tyto mohou být přirozené nebo civilní, např. , mám psa a donutím ho mít miminko, takže tihle, jakmile se narodí, budou patřit mně, to je přirozené ovoce a civilní je např. když odejdu z bytu a postavím ho na nájem, peníze, které mi zaplatí ten, kdo to pronajímá, je civilní ovoce.
A konečně ius abutendi je to, co nám umožňuje s věcí nakládat, to znamená vaše právo ji zničit, upravit a dokonce ji dát jinému.
Samozřejmě, že kromě našich vlastnických práv k hmotným statkům, na něž jsme jako „vlastníci“ oprávněni, můžeme v některých případech ztratit jejich část nebo všechny, když nesplníme určité závazky, které jsme pro nás sjednali před organizacemi, společnostmi nebo institucemi. Velmi častým případem je například to, že finanční subjekt, jako je banka, zabaví část našeho majetku, odebere jeho vlastnictví jako způsob, jak vyrovnat dluh, který jsme s tímto subjektem uzavřeli, a který, ať už úmyslně nebo ne, nesplnili včas platby dohodnuté s takovou bankou. Naše nemovitosti tvoří naše dědictví nebo kapitál, a to je to, co vstupuje do hry, když uzavíráme dluhy (například v případě úvěrů) nebo závazky (v případě pronájmů nemovitostí).
