V oblasti demokracie mohou občané vyjadřovat své politické názory různými způsoby. Jedním z nich je plebiscit, který spočívá v konzultaci všech občanů s volebním právem, aby se mohli vyjádřit k záležitosti obecného zájmu. To znamená, že plebiscit je participativní demokratický nástroj. Pokud jde o původ termínu, pochází z latinského plebiscitum, což znamená zákon navrhovaný lidem, protože jde o scitum nebo dekret vyhlášený plebsem, tedy obyčejnými lidmi.
Typy plebiscitu
V politice mluvíme o plebiscitární akci, která může být provedena lidovou iniciativou nebo iniciativou vládců národa. Existují dva typy plebiscitů: poradní a závazné. První je ten, ve kterém občané odevzdají svůj hlas, aby vyjádřili svůj názor, tj. aby sdělili svá kritéria ve vztahu k politické iniciativě (v tomto případě nemusí být výsledek lidové konzultace nutně uplatněn tak, jak je jednoduchý dotaz).
Závazný plebiscit jde ještě dále, protože jde o lidovou konzultaci, jejíž výsledky ve volbách musí být uplatněny závazným způsobem
Názorným historickým příkladem konzultačního plebiscitu by byl ten, který se konal v Argentině 25. listopadu 1984 za účelem zjištění kritérií občanů pro mírovou smlouvu s Chile o řešení konfliktu Beagle (spor o suverenitu některých ostrovů nachází v Beagle Channel).
Obecně se hlasování provádí prostřednictvím jedné nebo několika otázek a se dvěma možnými odpověďmi, ano nebo ne. Ačkoli v každém ústavním textu existuje právní definice toho, co se rozumí plebiscitem, obecně většina plebiscitních konzultací splňuje následující požadavky: aby konzultace byla návrhem prezidenta národa, aby konzultace byla schválena stranou zástupců lidí a konečně, že konzultace je schválena většinou lidí s hlasovacím právem. V důsledku toho se hlasování provádí jako volební den, a to tak, že občané označí na vznesenou otázku ano nebo ne.
Rozdíl mezi referendem a plebiscitem
Přestože jsou oba koncepty podobné, nejsou ekvivalentní. Referendum je výzva, ve které lid vyjadřuje svou vůli hlasováním a ve vztahu k otázce, která se týká občanů jako celku (např. ve Španělsku dne 6. prosince 1978 Španělé vyjádřili v referendu svou většinovou podporu Ústava schválená zástupci lidu).
Referendum je proto účastnickým mechanismem, ve kterém je návrh ratifikován nebo ne. Na druhé straně lid či vládci vytvářejí v plebiscitu iniciativu (návrh právní normy), o které se bude později hlasovat.
Fotografie: iStock - Martin Cvetković / George Clerk
