Zpráva je ústředním objektem jakéhokoli typu komunikace, která je navázána mezi dvěma stranami, odesílatelem a příjemcem. Ačkoli obecně myšlenka zprávy souvisí s písemnými zprávami, v dnešní době je rozmanitost možných zpráv a komunikačních stylů jistě nekonečná a umožňuje jednotlivcům udržovat kontakt s jinými lidmi velmi odlišnými způsoby.
Technicky lze zprávu definovat jako soubor informačních prvků, které odesílatel zasílá osobě, která bude plnit funkci příjemce. Komunikační fenomén pak může být generován pouze prostřednictvím sdělení, protože jinak by lidé svou prostou existencí nemuseli navazovat žádné spojení. Aby komunikace probíhala správně, je životně důležité, aby obě strany rozpoznaly a rozuměly jazyku, ve kterém je sdělení uvedeno. V tomto smyslu může být jazyk nejen jazykem, ale také přenášenými symboly, znaky nebo gesty.
Do doby, než se objevilo písmo, lidská bytost komunikovala prostřednictvím jednoduchých zpráv, mezi nimiž řeč nepochybně zaujímala převládající roli. Po vytvoření prvních forem písma byla lidská bytost schopna vyvinout složitější sdělení, která tím, že mohla zůstat v psaném médiu, umožnila jejich doručení širšímu publiku i na nepřekonatelně větší vzdálenosti. V současné době se psané sdělení téměř přestalo používat ve srovnání s jinými komunikačními technologiemi, mezi nimiž získaly převahu ty související s výpočetní technikou.
Na druhou stranu můžeme také dodat, že gesta, symboly a dokonce i tělesné zprávy byly lidmi (a jinými zvířaty) vždy používány ke komunikaci. Gesta jako objetí, polibky, gesta obličeje, prudké pohyby a další slouží jako velmi explicitní sdělení o tom, co si myslí nebo co cítí osoba, která chce něco sdělit.
