Pergamen je jednou z nejstarších podpěr, kterou člověk používá k psaní nebo vytváření různých typů nápisů, zanechání vzkazů a písemného vyjádření. Dříve byl pergamen jedním z nejpoužívanějších prvků pro psaní, když papír ještě nebyl objeven. Je to v podstatě kůže nějakého zvířete napnutá a napnutá tak, aby se stala zcela hladkou a umožnila tak plynulé a pohodlné psaní.
K získání konečného produktu známého jako pergamen je nutné uchýlit se k procesu stahování kůže, odstraňování chloupků a marinování. Kůže se přitom musela před natažením očistit poněkud žíravými nástroji, aby byla co nejhladší a nejměkčí. Normálně byly svitky udržovány natažené a natažené na stojanech po určitou dobu, aby tak zůstaly i po uvolnění. Svitky mohly být použity volně nebo být svázány a svázány tak, aby vytvořily skupiny několika z nich.
V celé starověké historii, zejména na Středním východě a později v Římě, byl pergamen nejpoužívanějším prostředkem k psaní. Bylo to levné a snadno dostupné, protože se používala zvířata, která byla na místě chována, a mohla používat jakýkoli typ kůže (pokud prošla výše uvedeným výrobním procesem).
Svitky, stejně jako jiné materiály používané před tiskem, byly užitečné pro výrobu všech druhů rukopisů, bylo možné na ně psát, stejně jako dělat rytiny, kresby a další dekorace. S vynálezem moderního tiskařského lisu by se pergamen přestal používat, i když byl již na ústupu, když se objevil papír, mnohem jemnější a jemnější materiál.
Jedním z problémů používání pergamenu je, že by mohl být vážně ovlivněn teplotou nebo počasím, protože není pokrytý barvivem (jako kůže). Navíc nebyl vodotěsný, takže informace nalité do něj se mohly snadno ztratit. Jednou z jeho výhod však je, že při správné technice by se dal přepsat nad předchozí informace, takže by se dal používat a znovu a znovu používat.
