Kontextualizace je akt, kterým jsou okolnosti situace, události nebo skutečnosti, ať už veřejné nebo soukromé, brány do analýzy. Pochopte soubor vzájemně souvisejících aspektů. V tomto smyslu je pro pochopení izolovaného jevu nutné jej vysvětlit v globálnější sféře.
Zahrnuje vše, co obklopuje skutečnost, prostor a čas, ve kterém se tato skutečnost, událost, situace vyskytuje. O kontextu Francouzské revoluce tedy hovoříme jako o velmi konfliktním prostoru a čase, ve kterém byly sociální protesty z různých důvodů na vzestupu. Můžeme také hovořit o kontextu, ve kterém probíhá přednáška nebo například rozhovor. To by byl okamžik v životě lidí, kteří jsou součástí této konverzace, stejně jako místo a vše, co může kombinace těchto dvou problémů k tomuto případu přidat: když si dva lidé povídají uprostřed ulice, nebude stejný, jako kdyby byl kontext mnohem formálnější, určovaný například pracovním prostředím.
Je nepochybně velmi důležité vzít v úvahu kontextualizaci, kterou lze ze situace udělat, protože nebude stejná ve dvou různých kontextech. Pokud tedy kontextualizace nebyla správně rozvinuta, může snadno vést k nedorozuměním a zmatkům, stejně jako vědeckým chybám historické dezinterpretace (například pokud jsou prvky, které způsobují historický vývoj, odstraněny a izolovány od konkrétního kontextu, ve kterém vznikají).
Historická fakta a kontextualizace
Pokud studujeme událost z minulosti, můžeme to udělat z několika možných perspektiv. Zjednodušeně bychom mohli říci, že existují dvě možnosti: pochopení kontextu, ve kterém se události odehrály, nebo dekontextualizace událostí.
Představme si, že studujeme lidské oběti Aztéků. Pokud je dekontextualizujeme, můžeme říci, že Aztékové byli vrazi, kteří své oběti nemilosrdně popravovali. Chceme-li však tomuto fenoménu skutečně porozumět, budeme jej muset zasadit do kontextu. V tomto smyslu Aztékové uctívali Slunce jako nejvyšší božstvo. Mysleli si, že když Slunce zhasne, život přestane existovat. Následně prováděli lidské oběti, aby „potěšili“ Slunce.
Při historické analýze se člověk vystavuje riziku, že bude minulost hodnotit ze současného myšlení. Toto intelektuální cvičení implikuje dekontextualizaci historické reality.
Text a kontext v literatuře
Literární fenomény mají určitou podobnost s historickými. Romantický román devatenáctého století pochopíme, pokud čtenář dokáže ocenit vše, co román obklopuje (dobový literární styl, móda, estetické hodnoty...).
Osobní identita a kontextualizace
K pochopení člověka je nutné analyzovat vše, co ho obklopuje, tedy jeho sociální kontext. V důsledku toho budeme schopni poznat, jaký kdo je, pokud budeme znát realitu jeho země, jeho kulturní úroveň, jeho rodinné a citové vazby, jeho sociální třídu a historický okamžik, ve kterém žije.
Informace vytržené z kontextu
V novinářské činnosti odborníci informují veřejnost o některých skutečnostech. Informace by měly být pravdivé a přesné. K vysvětlení události je však nutné ji správně zasadit do kontextu. Nestačí uvést, co se stalo, ale je nutné uvést více informací: proč se to stalo, za jakým účelem nebo jaké zájmy jsou ve vztahu k událostem, které nastaly.
Pokud nejsou uvedeny všechny tyto informace, je jejich obsah prezentován bez ohledu na kontext. Konečný výsledek tohoto novinářského přístupu souvisí s manipulací s informacemi nebo žloutnutím.
Kontextualizace není důležitá jen v historické vědě nebo ve společenských vědách, ale naopak je užitečná i v tvrdých či přírodních vědách. Souvisí to se skutečností, že růst nebo vývoj hmoty nebude stejný, pokud se změní kontext, ve kterém k němu dochází, například reakce kapalného prvku na různé teploty nebo podmínky prostředí není stejná.
