Inteligence je schopnost vybrat si z několika možností tu nejvhodnější variantu řešení problému. V tomto smyslu ji lze odlišit od moudrosti, protože ta je pouze nahromaděním znalostí, zatímco inteligence znamená co nejlepší využití předchozích znalostí. O tom, jak identifikovat kvalitu bytí inteligentní, se však hodně diskutovalo.
Inteligence je vlastnost, kterou mají všechny lidské bytosti, i když ne všichni ji můžeme mít stejně stimulovanou a rozvinutou. Z tohoto důvodu je klíčová včasná stimulace dětí mezi prvním rokem života a pátým rokem věku, aby pak mohly čelit fázi učení, která začíná na základní škole od šesti let.
Inteligence není jen „mnoho vědět“ (už jsme to rozlišili ve vztahu k moudrosti), ale je to o tom, že naše znalosti a dovednosti vložíme do všech činností našeho každodenního života, a proto jsme my bytosti schopní lidé. čelit překážkám, které mohou spočívat v řešení matematického problému, správném mluvení na veřejnosti nebo provádění úspěšných ekonomických operací.
Široce používaným kritériem je takzvané „IQ“. Skládá se z testu prováděného za účelem měření kognitivních schopností osoby na základě jejího věku. V průběhu let dosahované výsledky vykazovaly nárůsty, a proto bylo nutné upravit formy bodování. Nutno podotknout, že první publikovaný test tohoto typu vznikl z důvodu potřeby identifikovat žáky s obtížemi splnit požadavky školy, i když, jak známo, později sloužil ke zjišťování těch žáků, kteří vyčnívali a vybočovali z průměru. „ICQ“ (zkratka IQ) je velmi populární test, i když také bývá kritizován, pokud jde o jeho hodnotící stupnici. V každém případě jej mohou například vzdělávací instituce použít jako metodu k výběru nebo posouzení intelektuální kapacity svých studentů (nebo aspirujících studentů), aniž by musely mít přístup k jiným metodám, jako jsou základní vzdělávací cykly nebo úroveň znalostí.
Novou alternativou k těmto hodnocením je hodnocení Howarda Gardnera, který rozlišuje různé typy inteligence: logickou a matematickou inteligenci, což znamená použití dovedností souvisejících s aritmetikou a logikou; jazyková a verbální inteligence, která spočívá ve správném používání jazyka; naturalistická inteligence, což je schopnost vědecky pozorovat přírodní prostředí; intrapersonální inteligence, což je naše schopnost vážit naše činy; mezilidská inteligence, která spočívá v sociálním vztahu; vizuální a prostorová inteligence, která je spojena s představivostí a tvorbou prostřednictvím obrazů; tělesná inteligence, která se skládá ze schopnosti sportovat a fyzické obratnosti; a nakonec, hudební inteligence, což je schopnost vyjádřit pocity prostřednictvím hudby.
Mnohé z těchto inteligencí lidské bytosti jsou podrobeny zkoušce psychology a dalšími odborníky v době, kdy například analyzují uchazeče o zaměstnání. K tomu nestačí pouze rozsáhlý studijní plán a pracovní zkušenosti, ale také výkon týmové práce, ovládání emocí, schopnost mluvit na veřejnosti a vyjadřovat myšlenky a schopnost překonávat problémy či konflikty. Prostřednictvím skrytých testů, jako jsou kresby, písně nebo čtení textů, lze hodnotit postoje a schopnosti člověka ve vztahu k emocím, verbálním, jednáním a duševním schopnostem.
Nové perspektivy týkající se hodnocení intelektu jsou nepochybně mnohem komplexnější a úplnější, aniž by byly omezeny na logickou a matematickou rovinu; ve skutečnosti může být emoční inteligence považována za nebo důležitější, pokud se týká nás, našich vrstevníků a v konečném důsledku i našeho blaha. S naléhavými problémy stresu, rodinných a párových vztahů, týmové práce a dalších situací dnešního života se emoční inteligence stala disciplínou podporovanou psychology a terapeuty, pokud umožňuje identifikovat, řídit a kontrolovat emoce a postoje, které zabraňují konfliktům, a pak umožnit překonání traumat a osobních problémů, a to i ve vztahu k rodině, pracovnímu prostředí, případně k jakémukoli sociálnímu prostředí obecně.
